Zprávy z tisku
Prosazujte více v Bruselu své energetické zájmy
Středoevropské a východoevropské země mají starému kontinentu v oblasti energetiky co nabídnout, tvrdí profesor Friedbert Pflüger, německý odborník na energetiku působící na King's College v Londýně. Musí ale více hájit v Bruselu své zájmy, mezi kterými je i rozvoj uhelných elektráren. Rozhovor s profesorem Pflügerem probíhal na konferenci Energetický sektor ve střední Evropě - výzvy, příležitosti a úskalí, na níž poradenská společnost Ernst & Young představila studii popisující stav a budoucnost energetického sektoru v nových členských zemích Evropské unie.
Friedbert Pflüger, německý energetický expert
Rozhovor
Středoevropské a východoevropské země mají starému kontinentu v
oblasti energetiky co nabídnout, tvrdí profesor Friedbert Pflüger,
německý odborník na energetiku působící na King's College v Londýně.
Musí ale více hájit v Bruselu své zájmy, mezi kterými je i rozvoj
uhelných elektráren. Rozhovor s profesorem Pflügerem probíhal na
konferenci Energetický sektor ve střední Evropě - výzvy, příležitosti a
úskalí, na níž poradenská společnost Ernst & Young představila
studii popisující stav a budoucnost energetického sektoru v nových
členských zemích Evropské unie.
OTÁZKA: HN: Co je hlavním problémem energetické politiky Evropské unie a co z toho se týká především střední Evropy?
Extrémně důležité je dosáhnout současně ambicí v oblasti snižování emisí
oxidu uhličitého a zároveň zajistit, aby Evropa byla konkurenceschopná,
což znamená vyrábět energie za rozumnou cenu. Je to důležité zejména
pro nové členské země Evropské unie, jako jsou Česká republika nebo
Polsko. Střední a východní Evropa má navíc v energetice specifické silné
stránky a má co nabídnout.
OTÁZKA: HN: Co můžeme nabídnout?
Můžete se stát modelem pro celý svět včetně Číny a Indie. Jde
například o technologie čistého spalování uhlí, které se budují v
Polsku. Nebo jímání a skladování oxidu uhličitého, skleníkového plynu,
který se podílí na změně klimatu. Studie firmy Ernst & Young ale
ukazuje, že existují různé startovací čáry pro staré a nové členské země
Evropské unie. Je absolutně legitimní a nezbytné, aby země střední a
východní Evropy ukázaly na základě těchto údajů Bruselu, jaké jsou
jejich zájmy. Například ve využití biopaliv, spalování uhlí nebo v
technologiích ukládání oxidu uhličitého. (Studie Ernst & Young
reaguje kriticky na požadavek Evropské komise na vyšší využití
obnovitelných zdrojů energie do roku 2050 a podporuje využívání uhlí pro
výrobu elektrické energie ve střední a východní Evropě - pozn. red.).
Máte jiné tradice a historii zásobování energiemi. Nemůžete dělat
změny tak rychle jako západní Evropa. Zejména pokud chcete staré členské
země ekonomicky dohnat. Evropská unie to pochopí.
OTÁZKA: HN: Německo, kde jste dříve působil ve vrcholné politice, ale
klade nyní důraz na využití obnovitelných zdrojů energie, a navíc je
proti jaderné energii. Studie Ernst & Young navrhuje něco jiného.
Znamená to, že Německo s touto politikou ztroskotá?
Věřím, že německý ekonomický úspěch ukazuje, že v Německu víme, o čem
mluvíme. Je to ovšem enormní výzva a i v Německu se diskutuje o
problémech plynoucích z plánů Evropské komise na vytvoření bezuhlíkové
ekonomiky do roku 2050. Je možné, že se některé věci ještě přehodnotí.
Ale je dobré, že Německo má ambiciózní plán a že na něm pracuje.
Nechceme však nikomu vnucovat, aby dělal to samé. Pro východoevropské
a středoevropské země je legitimní, že se silně spoléhají na výrobu
elektrické energie z uhlí. Další země, například Francie nebo i Česká
republika, se hodně spoléhají na výrobu energie z jádra. Neměly by být
nuceny, aby se vzdaly jádra. Musí to být respektováno a podle Lisabonské
smlouvy o Evropské unii je energetický mix v každé zemi záležitostí
této země.
OTÁZKA: HN: Okolní země se ale obávají německého tlaku na omezení jaderné energetiky v Evropě.
Osobně věřím, že pro Německo bylo správné vzdát se jádra. Spoléhat se
na nukleální energii je špatná cesta. S Českou republikou o tom můžeme
diskutovat, ale nesmíme ji tlačit k odmítnutí nukleární energie.
OTÁZKA: HN: Proč je výroba elektřiny z jádra špatnou cestou?
Protože jsou jiné alternativy. Věřím, že je nutné vyrábět elektřinu z
uhlí - ve světě i v Evropě. Musíme klást ovšem větší důraz na vývoj
čistých technologií spalování uhlí. Můžete mít efektivní výrobu energie z
uhlí a pak jímat a skladovat oxid uhličitý, který při tom vzniká.
Takové technologie potřebuje celý svět a speciálně východoevropské a
středoevropské země se svými uhelnými elektrárnami. Další alternativou
jsou biopaliva. Zejména pro země, jako je Polsko, ale také Česká
republika.
OTÁZKA: HN: Co ostatní obnovitelné zdroje energie, třeba větrné nebo sluneční elektrárny?
Jsou velmi důležité a musíme je sledovat. Ale dokud nebudeme schopni
uskladňovat v nich vyrobenou elektrickou energii, budou způsobovat velké
problémy při zapojení do elektrické sítě. Nevyrábějí elektřinu
nepřetržitě. Dosud navíc nejsou ekonomicky rentabilní a v našem regionu
jsou na jejich provoz potřeba dotace. Nesplňují požadavky, které mají na
energetické zdroje vysoce průmyslové země.
OTÁZKA: HN: Co si myslíte o roli plynu při výrobě elektrické energie?
Plyn je už teď velice důležitý a důležitým zůstane. Také pro střední a
východní Evropu. Důležitá je ale diverzifikace zdrojů plynu. Nelze
spoléhat jen na dodávky z Ruska, které zůstává velkým dodavatelem plynu.
Důležité je vybudování plynovodů z jihu pro dodávky plynu z
Ázerbájdžánu a Turkmenistánu.
A pak jsou tu místní, evropské zdroje plynu. Jde o plyn z břidlic.
Měli bychom ho používat, i když vzbuzuje určité obavy týkající se
poškození životního prostředí. Nesmíme ho zamítnout a priori.
Plyn z břidlic už změnil povahu světového trhu s plynem. Začal se ve
velkém těžit ve Spojených státech a způsobil revoluci v energetice.
Katarský plyn, který původně směřoval do USA, nyní směřuje do Evropy,
což způsobilo pokles cen na trhu s plynem.
OTÁZKA: HN: Když jste mluvil o plynu z Ázerbájdžánu, myslel jste
stavbu plynovodu Nabucco? Mluví se o něm už deset let, a stále se
nestaví.
Osobně pochybuji, že Nabucco se stane realitou. Jsou tu ale jiné,
menší, ekonomičtější projekty, jako plynovod SEEP, který buduje britská
společnost BP, nebo transadriatický plynovod. Jedná se o menší projekty.
V průběhu následujících dvanácti měsíců padne bezpochyby i rozhodnutí o
dalších plynovodech, které přivedou do Evropy další surovinu.
OTÁZKA: HN: Je pro tyto projekty ve střední Asii dostatek plynu?
Objevily se zprávy, že už dostupný plyn vykoupili Rusové a Číňané.
V Turkmenistánu uvidíme, v Ázerbájdžánu to není pravda. Je tu i
možnost využít plyn ze severního Iráku - z Kurdistánu či z Kazachstánu.
Mimo Asii jsou nová naleziště třeba v Egyptě. Máme jako Evropa velké
možnosti.
Studie Ernst & Young o východoevropské energetice
Poradenská společnost Ernst & Young zveřejnila včera novou studii
vytvořenou pro organizaci CEEP. V té jsou sdruženy velké energetické a
uhelné firmy z nových zemí EU včetně společnosti NWR (jejím
spolumajitelem je Zdeněk Bakala, majoritní vlastník vydavatelství
Economia, které vydává HN).
Podle studie mohou hospodářský růst regionu ohrozit rostoucí nároky na investice v energetickém sektoru a ekologické požadavky. Pomoci by mohlo využití technologie čistého spalování uhlí.
FRIEDBERT PFLÜGER
Odborník na energetiku, autor několika knih na toto téma. Nyní působí
jako ředitel European Centre for Energy and Resource Security při King's
College v Londýně, kde je také profesorem mezinárodních vztahů. V
Německu vlastní poradenskou firmu zaměřenou na energetiku a v další
působí v iráckém Kurdistánu. Předtím v Německu působil ve vysoké
politice. Do roku 2006 byl poslancem za stranu CDU, za první vlády
kancléřky Angely Merkelové působil na ministerstvu obrany a byl tiskovým
tajemníkem spolkového prezidenta Richarda von Weizsäckera. Na přelomu
80. a 90. let se živil jako investiční bankéř.
AUTOR: Marek Hudema
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Zdroj: EnviWeb
Datum uveřejnění: 3.5.12
Poslední změna: 3.5.2012
Počet shlédnutí: 124
Prosazujte více v Bruselu své energetické zájmy
Středoevropské a východoevropské země mají starému kontinentu v oblasti energetiky co nabídnout, tvrdí profesor Friedbert Pflüger, německý odborník na energetiku působící na King's College v Londýně. Musí ale více hájit v Bruselu své zájmy, mezi kterými je i rozvoj uhelných elektráren. Rozhovor s profesorem Pflügerem probíhal na konferenci Energetický sektor ve střední Evropě - výzvy, příležitosti a úskalí, na níž poradenská společnost Ernst & Young představila studii popisující stav a budoucnost energetického sektoru v nových členských zemích Evropské unie.
Friedbert Pflüger, německý energetický expert Rozhovor Středoevropské a východoevropské země mají starému kontinentu v
oblasti energetiky co nabídnout, tvrdí profesor Friedbert Pflüger,
německý odborník na energetiku působící na King's College v Londýně.
Musí ale více hájit v Bruselu své zájmy, mezi kterými je i rozvoj
uhelných elektráren. Rozhovor s profesorem Pflügerem probíhal na
konferenci Energetický sektor ve střední Evropě - výzvy, příležitosti a
úskalí, na níž poradenská společnost Ernst & Young představila
studii popisující stav a budoucnost energetického sektoru v nových
členských zemích Evropské unie. OTÁZKA: HN: Co je hlavním problémem energetické politiky Evropské unie a co z toho se týká především střední Evropy? Extrémně důležité je dosáhnout současně ambicí v oblasti snižování emisí
oxidu uhličitého a zároveň zajistit, aby Evropa byla konkurenceschopná,
což znamená vyrábět energie za rozumnou cenu. Je to důležité zejména
pro nové členské země Evropské unie, jako jsou Česká republika nebo
Polsko. Střední a východní Evropa má navíc v energetice specifické silné
stránky a má co nabídnout. OTÁZKA: HN: Co můžeme nabídnout? Můžete se stát modelem pro celý svět včetně Číny a Indie. Jde
například o technologie čistého spalování uhlí, které se budují v
Polsku. Nebo jímání a skladování oxidu uhličitého, skleníkového plynu,
který se podílí na změně klimatu. Studie firmy Ernst & Young ale
ukazuje, že existují různé startovací čáry pro staré a nové členské země
Evropské unie. Je absolutně legitimní a nezbytné, aby země střední a
východní Evropy ukázaly na základě těchto údajů Bruselu, jaké jsou
jejich zájmy. Například ve využití biopaliv, spalování uhlí nebo v
technologiích ukládání oxidu uhličitého. (Studie Ernst & Young
reaguje kriticky na požadavek Evropské komise na vyšší využití
obnovitelných zdrojů energie do roku 2050 a podporuje využívání uhlí pro
výrobu elektrické energie ve střední a východní Evropě - pozn. red.). Máte jiné tradice a historii zásobování energiemi. Nemůžete dělat
změny tak rychle jako západní Evropa. Zejména pokud chcete staré členské
země ekonomicky dohnat. Evropská unie to pochopí. OTÁZKA: HN: Německo, kde jste dříve působil ve vrcholné politice, ale
klade nyní důraz na využití obnovitelných zdrojů energie, a navíc je
proti jaderné energii. Studie Ernst & Young navrhuje něco jiného.
Znamená to, že Německo s touto politikou ztroskotá? Věřím, že německý ekonomický úspěch ukazuje, že v Německu víme, o čem
mluvíme. Je to ovšem enormní výzva a i v Německu se diskutuje o
problémech plynoucích z plánů Evropské komise na vytvoření bezuhlíkové
ekonomiky do roku 2050. Je možné, že se některé věci ještě přehodnotí.
Ale je dobré, že Německo má ambiciózní plán a že na něm pracuje. Nechceme však nikomu vnucovat, aby dělal to samé. Pro východoevropské
a středoevropské země je legitimní, že se silně spoléhají na výrobu
elektrické energie z uhlí. Další země, například Francie nebo i Česká
republika, se hodně spoléhají na výrobu energie z jádra. Neměly by být
nuceny, aby se vzdaly jádra. Musí to být respektováno a podle Lisabonské
smlouvy o Evropské unii je energetický mix v každé zemi záležitostí
této země. OTÁZKA: HN: Okolní země se ale obávají německého tlaku na omezení jaderné energetiky v Evropě. Osobně věřím, že pro Německo bylo správné vzdát se jádra. Spoléhat se
na nukleální energii je špatná cesta. S Českou republikou o tom můžeme
diskutovat, ale nesmíme ji tlačit k odmítnutí nukleární energie. OTÁZKA: HN: Proč je výroba elektřiny z jádra špatnou cestou? Protože jsou jiné alternativy. Věřím, že je nutné vyrábět elektřinu z
uhlí - ve světě i v Evropě. Musíme klást ovšem větší důraz na vývoj
čistých technologií spalování uhlí. Můžete mít efektivní výrobu energie z
uhlí a pak jímat a skladovat oxid uhličitý, který při tom vzniká.
Takové technologie potřebuje celý svět a speciálně východoevropské a
středoevropské země se svými uhelnými elektrárnami. Další alternativou
jsou biopaliva. Zejména pro země, jako je Polsko, ale také Česká
republika. OTÁZKA: HN: Co ostatní obnovitelné zdroje energie, třeba větrné nebo sluneční elektrárny? Jsou velmi důležité a musíme je sledovat. Ale dokud nebudeme schopni
uskladňovat v nich vyrobenou elektrickou energii, budou způsobovat velké
problémy při zapojení do elektrické sítě. Nevyrábějí elektřinu
nepřetržitě. Dosud navíc nejsou ekonomicky rentabilní a v našem regionu
jsou na jejich provoz potřeba dotace. Nesplňují požadavky, které mají na
energetické zdroje vysoce průmyslové země. OTÁZKA: HN: Co si myslíte o roli plynu při výrobě elektrické energie? Plyn je už teď velice důležitý a důležitým zůstane. Také pro střední a
východní Evropu. Důležitá je ale diverzifikace zdrojů plynu. Nelze
spoléhat jen na dodávky z Ruska, které zůstává velkým dodavatelem plynu.
Důležité je vybudování plynovodů z jihu pro dodávky plynu z
Ázerbájdžánu a Turkmenistánu. A pak jsou tu místní, evropské zdroje plynu. Jde o plyn z břidlic.
Měli bychom ho používat, i když vzbuzuje určité obavy týkající se
poškození životního prostředí. Nesmíme ho zamítnout a priori. Plyn z břidlic už změnil povahu světového trhu s plynem. Začal se ve
velkém těžit ve Spojených státech a způsobil revoluci v energetice.
Katarský plyn, který původně směřoval do USA, nyní směřuje do Evropy,
což způsobilo pokles cen na trhu s plynem. OTÁZKA: HN: Když jste mluvil o plynu z Ázerbájdžánu, myslel jste
stavbu plynovodu Nabucco? Mluví se o něm už deset let, a stále se
nestaví. Osobně pochybuji, že Nabucco se stane realitou. Jsou tu ale jiné,
menší, ekonomičtější projekty, jako plynovod SEEP, který buduje britská
společnost BP, nebo transadriatický plynovod. Jedná se o menší projekty.
V průběhu následujících dvanácti měsíců padne bezpochyby i rozhodnutí o
dalších plynovodech, které přivedou do Evropy další surovinu. OTÁZKA: HN: Je pro tyto projekty ve střední Asii dostatek plynu?
Objevily se zprávy, že už dostupný plyn vykoupili Rusové a Číňané. V Turkmenistánu uvidíme, v Ázerbájdžánu to není pravda. Je tu i
možnost využít plyn ze severního Iráku - z Kurdistánu či z Kazachstánu.
Mimo Asii jsou nová naleziště třeba v Egyptě. Máme jako Evropa velké
možnosti. Podle studie mohou hospodářský růst regionu ohrozit rostoucí nároky na investice v energetickém sektoru a ekologické požadavky. Pomoci by mohlo využití technologie čistého spalování uhlí. AUTOR: Marek Hudema
Zdroj: EnviWeb
Studie Ernst & Young o východoevropské energetice
Poradenská společnost Ernst & Young zveřejnila včera novou studii
vytvořenou pro organizaci CEEP. V té jsou sdruženy velké energetické a
uhelné firmy z nových zemí EU včetně společnosti NWR (jejím
spolumajitelem je Zdeněk Bakala, majoritní vlastník vydavatelství
Economia, které vydává HN).
FRIEDBERT PFLÜGER
Odborník na energetiku, autor několika knih na toto téma. Nyní působí
jako ředitel European Centre for Energy and Resource Security při King's
College v Londýně, kde je také profesorem mezinárodních vztahů. V
Německu vlastní poradenskou firmu zaměřenou na energetiku a v další
působí v iráckém Kurdistánu. Předtím v Německu působil ve vysoké
politice. Do roku 2006 byl poslancem za stranu CDU, za první vlády
kancléřky Angely Merkelové působil na ministerstvu obrany a byl tiskovým
tajemníkem spolkového prezidenta Richarda von Weizsäckera. Na přelomu
80. a 90. let se živil jako investiční bankéř.
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Datum uveřejnění: 3.5.12
Poslední změna: 3.5.2012
Počet shlédnutí: 124