Předražené německé slunce

V Německu spěje k hořkému konci jeden z největších experimentů se zelenou energií na světě.

Spolková republika se kdysi pyšnila titulem "fotovoltaického světového šampiona", když rozdělovala lidem štědré dotace (podle výzkumu německé Porúrské univerzity více než 130 miliard dolarů), aby investovali do sluneční energie. Nyní však německá vláda slibuje, že dotace seškrtá a během následujících pěti let podporu ukončí.

Bezedná jáma na peníze

S dotacemi neefektivních zelených technologií je jeden zásadní problém: jsou dostupné, pouze pokud se přidělují v miniaturních, symbolických objemech. Němci však v loňském roce instalovali 7,5 gigawattů fotovoltaické kapacity, což byl více než dvojnásobek výkonu, který vláda pokládala za "přijatelný". Kvůli tomu podle odhadů zaplatí průměrný odběratel za elektřinu o 260 dolarů ročně více.

Německé nadšení pro solární energii bylo pochopitelné. Kdybychom dokázali plně zachytit jen jednu hodinu sluneční energie, uspokojili bychom celkovou světovou potřebu energie na celý rok. Jenže Německo - podobně jako většina světa - není bohužel tak slunečné jako třeba Sahara. A ačkoliv je sluneční světlo zdarma, panely a instalace nikoliv. Sluneční energie je nejméně čtyřikrát nákladnější než energie vyrobená z fosilních paliv. Navíc má tu výraznou nevýhodu, že není k dispozici večer a v noci, kdy se spotřebovává velká část elektrické energie.Během krátkých a zatažených zimních dnů nedokáže 1,1 milionu německých solárních systémů generovat vůbec žádnou elektřinu. Ta se pak musí dovážet z jaderných elektráren ve Francii a v České republice.

Navzdory mohutným investicím představuje sluneční energie pouze asi 0,3 % celkové spotřeby energie v Německu. Tyto rozsáhlé investice navíc dělají pozoruhodně málo pro boj s globálním oteplováním. I při nerealisticky velkorysém předpokladu přináší solární energie v čistém výsledku snížení emisí CO2 v Německu zhruba o osm milionů tun - čili asi o 1 % - během příštích 20 let. Výsledkem je snížení průměrné teploty o jednu dvacetitisícinu stupně Celsia. Jinak řečeno: německé dotace do solárních panelů v objemu 130 miliard dolarů pozdrží do konce století zvýšení teploty o 23 hodin.

Při využití sluneční energie platí Německo zhruba 1000 dolarů za snížení objemu CO2 o jednu tunu. Současná cena oxidu uhličitého v Evropě je 8 dolarů.

A to nejhorší teprve přijde: protože je Německo součástí systému obchodování s emisemi, jsou skutečným důsledkem existence extra solárních panelů v Německu nulové redukce CO2, protože celkové množství emisí je už zastropované. Místo toho Němci jednoduše umožňují jiným částem unie emitovat více oxidu uhličitého. Německé solární panely tak pouze zlevnily spalování uhlí Portugalsku či Řecku.

Dotace čínských pracovních míst

Obhájci německých solárních dotací také tvrdí, že přispěli k vytvoření "zelených pracovních míst". Každé takto vytvořené místo však stojí v průměru 175 000 dolarů - to je podstatně víc než cena za tvorbu pracovních míst v jiných částech ekonomiky, jako jsou infrastruktura nebo zdravotnictví. A mnoho "zelených pracovních míst" se navíc vyváží do Číny, což znamená, že Evropané dotují čínská pracovní místa s nulovým snížením CO2.

Německý experiment s dotacemi neefektivní solární technologie selhal. Prozatím zaplatili Němci asi 130 miliard dolarů za klimatickou politiku, která nemá žádný dopad na globální oteplování. Dotují čínská pracovní místa a závislost jiných evropských zemí na špinavých zdrojích energie. A zbytečně zatížili svou ekonomiku. Vlády v jiných koutech světa si nemohou dovolit zopakovat stejnou chybu.

Bjorn Lomborg
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty, napsal knihy The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog) a Cool It (Zchlaďte hlavy)

Zdroj: EnviWeb

 

Tweet

Datum uveřejnění: 20.2.12
Poslední změna: 21.2.2012
Počet shlédnutí: 221