Potřebujeme vyvážený mix energetických zdrojů

Hlavním úkolem české energetiky v nejbližší budoucnosti je zajištění optimálního energetického mixu. Ten musí být v prvé řadě diverzifikovaný a zároveň vyvážený. Současně je nutné udržet závislost na dovozu energetických surovin na přijatelné úrovni.

Česká energetika se musí vypořádat s faktem, že je silně závislá na dovozech primárních paliv, jako je ropa a zemní plyn, a současně, v případě nedostatku elektřiny, nemá prakticky možnost ji dovézt. Většina okolních zemí nemá dost energie ani pro své ekonomiky a musí ji dovážet. Nejbližším hrubým vývozcem elektřiny na západ od našich hranic je Francie, která vyrábí až 85 % elektřiny v jaderných elektrárnách.

Proto Česká republika posiluje diverzifikaci zdrojů a dopravních cest energetických surovin, ale současně pracuje na vytvoření vyváženějšího mixu zdrojů tak, aby energetické systémy byly co nejspolehlivější. Cílem je zajistit ekonomice stabilní a bezpečný přísun energií a silnou a odolnou energetickou soustavu, což je podstatný předpoklad zachování konkurenceschopnosti.

Přesnější aktualizovanou podobu energetického mixu představíme během letošního roku. Už je poměrně jasný předpoklad, že se v tuzemském v něm bude postupně snižovat podíl uhelných paliv ve prospěch jaderných a částečně plynových zdrojů energie. Současně se předpokládá postupné snižování podílu kapalných paliv v souvislosti s nasazováním nových druhů pohonů v dopravě.

Rovněž podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu by se měl postupně zvyšovat. Malá rozloha ČR, naše klimatické podmínky, nedořešené možnosti akumulace elektřiny a obecný princip nestability obnovitelných zdrojů jsou limitujícími faktory k jejich masivnímu využití.

Aktuálně nejvýznamnější pozici v energetickém mixu dnes zaujímají fosilní paliva, především hnědé a černé uhlí. Ty jsou důležité hlavně pro tuzemské teplárenství, které zásobuje teplem více než milion domácností.

Teplárenství: současný problém č. 1

Právě teplárenství představuje v tuto chvíli asi největší problém českého energetického mixu. V nejbližší době totiž hrozí výrazné omezení dostupnosti paliva pro teplárny. V této otázce hraje roli mnoho faktorů, přičemž mezi ty základní patří například cena tepla, rozvoj regionů, v nichž se těží, zaměstnanost, surovinová bezpečnost a celkový vliv na ekonomiku.

Na ministerstvu průmyslu a obchodu v současné době existuje specializovaná pracovní skupina, která se zabývá budoucností tohoto odvětví. Byly zpracovány dvě nezávislé studie, na jejichž základě byl připraven návrh řešení jak přistupovat k rozhodování o budoucí zdrojové základně české energetiky. Tyto výsledky se rovněž promítnou do jednotlivých scénářů návrhu aktualizované Státní energetické koncepce.

Jedním z možných scénářů je zvýšený podíl plynných paliv. S navyšováním podílu zemního plynu v energetickém mixu ČR je však potřeba pracovat opatrně, protože se musí dovážet. Zvyšováním závislosti na plynných palivech tak narůstá i naše závislost na dovozu strategických surovin, což není z hlediska energetické bezpečnosti dobré.

Ze stejného důvodu je problematické i široké využití zemního plynu pro výrobu tepla a elektřiny, přestože plyn má nižší emise CO₂ než domácí uhlí. V úvahu musíme brát také skutečnost, že dlouhodobě je cena zemního plynu jen těžko předvídatelná. Náklady na zemní plyn mají až 75% podíl na tvorbě ceny tepla a elektřiny z jeho spalování vyrobených.

Kapalná paliva v České republice, na rozdíl od většiny jiných zemí, hrají v případě energetiky jen okrajovou roli. Jejich využití je především v dopravě a v některých odvětvích průmyslu. Předpokládáme, že jejich podíl bude v budoucnosti spíše klesat.

Naopak lze předpokládat, že podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) bude mít mírně vzestupnou tendenci.

V současné době tvoří OZE asi 6 % celkové spotřeby primárních energetických zdrojů. Abychom do roku 2020 splnili náš cíl vůči Evropské unii - tedy dosáhnout podílu 13 % hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů - měl by jejich podíl stoupnout z dnešních 6 % na téměř 9 % z celkové spotřeby primárních energetických zdrojů.

Později, po roce 2020 už nelze očekávat, že by jejich podíl dál výrazněji rostl. Realistické předpoklady podílu obnovitelných zdrojů na primárních zdrojích v horizontu 40 let se pohybují ve výši do 15 %.

Na celkové výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů mají dnes největší podíl vodní elektrárny, významný je také podíl biomasy. V poslední době také prudce narostl instalovaný výkon fotovoltaických elektráren. U nich ovšem platí, že ekonomicky a ekologicky rozumná akumulace elektrické energie ještě nějaký čas zřejmě zůstane otázkou budoucnosti.

Sluneční a ostatně i větrné elektrárny tak narážejí kvůli své nestabilitě na fyzikální pravidla pro bezpečné provozování elektrizační soustavy a její stabilitu.

Jaderná energetika naděje i problém?

Nejdynamičtější rozvoj zřejmě čeká jadernou energetiku. Ta v současné době pokrývá asi třetinu spotřeby elektrické energie v České republice. I přes tragické události v Japonsku v březnu tohoto roku se předpokládá, že její podíl se bude v budoucnosti zvyšovat. Jak díky dostavbě jaderné elektrárny Temelín, tak vlivem předpokládaného využití reaktorů čtvrté generace po roce 2040.

Rozvoj jaderné energetiky znamená i posílení energetické soběstačnosti, spolehlivosti a bezpečnosti dodávek. ČR totiž může v případě nutnosti využívat vlastní zásoby uranu, což je v rámci Evropské unie ojedinělá výhoda.

Naše země rozhodně není jediná, která se zabývá rozvojem jaderné energetiky. Právě globální renesance tohoto zdroje zřejmě do energetiky vnese v nejbližších letech ty nejvýraznější změny.

Pro srovnání: v současné době je na světě 442 funkčních jaderných reaktorů. Dalších 65 reaktorů se staví, stavba 135 dalších se připravuje, ve fázi plánování je dalších téměř 300 reaktorů. Jaderná energetika se rychle rozvíjí na celém světě. V současné době je v nějaké fázi příprav bezmála 500 reaktorů, což by zdvojnásobilo počet těch stávajících.

Určité zbrzdění rozvoje jaderné energie však můžou znamenat současné kolapsy jaderných elektráren v Japonsku. Bude se nepochybně obšírně a racionálně diskutovat o bezpečnosti těchto zařízení a konstruktéři budou muset vymýšlet ještě lepší zajištění provozu v nouzových podmínkách.

Bude také třeba provést test odolnosti vůči přírodním katastrofám jak u starších, tak nových elektráren. Sousední Německo už k takovému kroku přistoupilo, a to přesto, že stejně jako naše země má výhodu v tom, že leží v seismicky klidné oblasti. Například Temelín prošel podobnými zátěžovými zkouškami už při dojednávání Dohody z Melku.

Šancí jsou úsporné technologie

Česká republika bude zřejmě ještě dlouho potřebovat energii v míře relativně vyšší než sousední státy. To je dáno zejména strukturou našeho průmyslu, který je z hlediska tradice zaměřený na energeticky náročné druhy výroby.

I když se do budoucna předpokládá vzrůstající podíl produkce s vysokou přidanou hodnotou a nižšími nároky na energii, tradiční obory určitě úplně nezmizí. Snižování energetické náročnosti naší ekonomiky bude proto odpovídat této skutečnosti.

České republice se nicméně daří snižovat energetickou náročnost nejvyšším tempem ze všech zemí OECD. Na průměrnou úroveň ekonomicky vyspělých zemí světa bychom současným tempem mohli dosáhnout kolem roku 2020.

Z předchozích údajů vyplývá, že nás v nejbližší době čekají významné změny v oblasti energetické legislativy. Především se jedná o novelu Energetického zákona, včetně přijetí doprovodných opatření, která se od toho budou odvíjet. Všechny tyto změny bude spojovat snaha o zvyšování energetické bezpečnosti, stabilizaci energetického trhu a usnadnění možností podnikání v této sféře.

V blízké budoucnosti se také více dostane do popředí problematika energetické náročnosti budov a její nové standardy, které vyplývají z přijaté evropské legislativy. V důsledku změn energetického mixu bude Česká republika také šetrnější k životnímu prostředí. Do roku 2050 můžeme předpokládat snížení emisí CO₂ o bezmála 60 procent oproti roku 1990.

Moderní společnost stojí na výzkumu a inovacích

Zajištění budoucí konkurenceschopnosti energetiky má ještě jednu podmínku. Tou je schopnost České republiky vychovat dostatek odborníků a specialistů, kteří v ní v tomto oboru budou schopní pracovat.

Znamená to především zatraktivnit technické vzdělání a přesvědčit mladé talenty, že právě tyto obory jim nabízejí zajímavou budoucnost. Ve spolupráci se školami a průmyslovými asociacemi i dalšími organizacemi se o to snažíme.

Rád bych také připomněl fungování Technologické platformy "Udržitelná energetika". Tu před dvěma lety pomáhalo založit ministerstvo průmyslu a obchodu jako základní organizaci pro podporu výzkumu a vývoje a zavádění moderních technologií v oblasti udržitelné energetiky. Její činnost napomáhá do České republiky postupně zavádět pokročilé technologie, které usnadňují dosažení všech ambiciózních cílů v oblasti energetiky.

S udržitelnou energetikou souvisí i jedna z nejaktuálnějších mezinárodních energetických dohod České republiky. Spolu s ministry obchodu a energetiky Spojených států jsem v prosinci loňského roku za Českou republiku připojil svůj podpis pod Dohodu o vzájemné průmyslové a obchodní spolupráci v oblasti jaderné energetiky.

K hlavním bodům této dohody patří posílení vzájemné spolupráce ve výzkumu a vývoji, především pak v otázce reaktorů čtvrté generace. To znamená velkou příležitost nejen pro samotný výzkum v oblasti jaderné energetiky, ale také v oblastech navázaných na tento high-tech obor.

Vedle jaderné energetiky se základní oblasti mezinárodní spolupráce, ve kterých se Česká republika angažuje, týkají především síťové infrastruktury, oblasti chytrých sítí - tzv. smart grids, otázky chytrých měst a samozřejmě i dalších dílčích oblastí energetiky.

Pro úspěšné posilování konkurenceschopnosti České republiky je spolehlivě fungující energetika nezbytná. Klíčové je především zachovat energetické náklady na přijatelné úrovni a optimálně nastavit energetický mix, což přispěje k naší lepší energetické bezpečnosti a zachování rozumné dovozní závislosti. V této souvislosti nás čeká aktualizace příslušné energetické legislativy a prohloubení mezinárodní spolupráce v rámci nadnárodních energetických organizací.

Martin Kocourek
ministr průmyslu a obchodu ČR

Autor: Jan Bílek
Autor: Tomáš Rychlý

Zdroj: Energetika

 

Tweet

Datum uveřejnění: 30.3.11
Poslední změna: 30.3.2011
Počet shlédnutí: 421