Zprávy z tisku
Palmový olej dává „módní“ biopalivo. Ale ničí přírodu
Jak „ekologicky“ bránit planetu před fosilními palivy, tedy „zdrojem“ skleníkových plynů? A jak vyřešit jejich nedostatek? Jednou z odpovědí, k nimž se upírají naděje mnohých, jsou biopaliva.
Jenže nic není tak ideální, jak se zdá na první pohled. Nová studie
britských vědců přináší důkazy o tom, že pěstování palem, z jejichž
plodů se zejména v Asii vyrábí olej na výrobu biopaliv, má řadu velmi
negativních dopadů na biodiverzitu v pěstitelských oblastech.
Tým z Queen Mary, University of London, ve své nové studii otištěné v
časopise Ecology Letters tyto následky neváhá nazvat slovem
„katastrofální“. A vyzývá, že je nezbytné přijmout radikální a rychlé
kroky, aby se sázením nových palmových plantáží nedevastovaly tropické
pralesy, což ohrožuje mnoho živočišných i rostlinných druhů.
Při svém výzkum se zaměřili na sledování netopýrů, kteří jsou dle nich
dobrým indikátorem, z nějž se dá odvodit i to, jak „jsou na tom“ ve
zkoumané oblasti i další druhy.
Čím větší, tím lepší
Vědci zkoumali netopýří populace v hlubokých pralesích Malajsie a
získaná data poté srovnávali s údaji zjištěnými v pruzích lesů mezi
palmovými plantážemi. „Potvrdili jsme, že menší lesní oblasti jsou
schopny poskytnout prostředí pro život menšímu počtu druhů než ty
velké,“ uvádí hlavní autor studie Matthew Struebig. „Řada druhů se
dostává pod velký tlak, což v delším časovém horizontu může vést k
jejich lokálnímu vymizení.“
S tím souvisí i fakt, že na menších územích se dokáží udržet
pouze menší počty netopýrů a tato „fragmentace“ má v konečné součtu
dopad na jejich celkové populace.
„Zjistili jsme, že k udržení životaschopných populací netopýřích druhů –
obdobných, jako v původních pralesích – musí mít menší lesní úseky
velikost nejméně 650 hektarů,“ uvádí Struebig. „Pokud by měla být
zachována genetická diverzita, oblast musí být výrazně větší: nejméně 10
000 hektarů.“
Spoluautor studie Stephen Rossiter k tomu dodává, že je třeba,
aby výsledky studie měly dopad na způsob, jakým Malajsie a jiné asijské
státy s lesy hospodaří. Je dle něj zřejmé, že rostoucí poptávka po
palmovém oleji bude přinášet na lesy ještě mnohem větší tlaky. „Na jednu
stranu je zřejmé, že na větších rozlohách se udrží více druhů, zároveň
se však ukazuje, že i menší fragmenty lesů přispívají k celkové
biodiverzitě,“ říká. „Cestou pro lepší ochranu přírody tedy je chránit
existující menší úseky a zároveň se je kvůli vyšší biodiverzitě snažit
propojovat do větších celků.“
Zdroj: Ekolist
Datum uveřejnění: 24.5.11
Poslední změna: 24.5.2011
Počet shlédnutí: 217
Palmový olej dává „módní“ biopalivo. Ale ničí přírodu
Jak „ekologicky“ bránit planetu před fosilními palivy, tedy „zdrojem“ skleníkových plynů? A jak vyřešit jejich nedostatek? Jednou z odpovědí, k nimž se upírají naděje mnohých, jsou biopaliva.
Jenže nic není tak ideální, jak se zdá na první pohled. Nová studie britských vědců přináší důkazy o tom, že pěstování palem, z jejichž plodů se zejména v Asii vyrábí olej na výrobu biopaliv, má řadu velmi negativních dopadů na biodiverzitu v pěstitelských oblastech.
Tým z Queen Mary, University of London, ve své nové studii otištěné v časopise Ecology Letters tyto následky neváhá nazvat slovem „katastrofální“. A vyzývá, že je nezbytné přijmout radikální a rychlé kroky, aby se sázením nových palmových plantáží nedevastovaly tropické pralesy, což ohrožuje mnoho živočišných i rostlinných druhů.
Při svém výzkum se zaměřili na sledování netopýrů, kteří jsou dle nich dobrým indikátorem, z nějž se dá odvodit i to, jak „jsou na tom“ ve zkoumané oblasti i další druhy.
Čím větší, tím lepší
Vědci zkoumali netopýří populace v hlubokých pralesích Malajsie a získaná data poté srovnávali s údaji zjištěnými v pruzích lesů mezi palmovými plantážemi. „Potvrdili jsme, že menší lesní oblasti jsou schopny poskytnout prostředí pro život menšímu počtu druhů než ty velké,“ uvádí hlavní autor studie Matthew Struebig. „Řada druhů se dostává pod velký tlak, což v delším časovém horizontu může vést k jejich lokálnímu vymizení.“
S tím souvisí i fakt, že na menších územích se dokáží udržet pouze menší počty netopýrů a tato „fragmentace“ má v konečné součtu dopad na jejich celkové populace. „Zjistili jsme, že k udržení životaschopných populací netopýřích druhů – obdobných, jako v původních pralesích – musí mít menší lesní úseky velikost nejméně 650 hektarů,“ uvádí Struebig. „Pokud by měla být zachována genetická diverzita, oblast musí být výrazně větší: nejméně 10 000 hektarů.“
Spoluautor studie Stephen Rossiter k tomu dodává, že je třeba, aby výsledky studie měly dopad na způsob, jakým Malajsie a jiné asijské státy s lesy hospodaří. Je dle něj zřejmé, že rostoucí poptávka po palmovém oleji bude přinášet na lesy ještě mnohem větší tlaky. „Na jednu stranu je zřejmé, že na větších rozlohách se udrží více druhů, zároveň se však ukazuje, že i menší fragmenty lesů přispívají k celkové biodiverzitě,“ říká. „Cestou pro lepší ochranu přírody tedy je chránit existující menší úseky a zároveň se je kvůli vyšší biodiverzitě snažit propojovat do větších celků.“
Zdroj: Ekolist
Datum uveřejnění: 24.5.11
Poslední změna: 24.5.2011
Počet shlédnutí: 217