K obratu v energetické politice v Německu

Koaliční strany CDU/CSU a FDP ve vládě SRN se 30. května tohoto roku dohodly na tom, že provoz jaderných elektráren v zemi našeho velkého západního souseda skončí do roku 2022...

Ze 17 existujících jaderných elektráren jich už v Německu od té doby bylo odstaveno sedm nejstarších, kromě jedné z nich, která poběží jako záloha až do roku 2013. Dalších šest kapacit skončí do roku 2021. Poslední tři elektrárny ukončí svůj provoz v roce 2022.

Rušení přináší komplikace

O návrhu vláda jednala i s vedeními opozičních stran. SPD se k odvratu od jádra staví vcelku příznivě, byť s výhradami. Strana zelených rovněž, i když je zároveň pro to, aby si vláda ponechala otevřená zadní vrátka pro eventuální návrat k jádru, kdyby toho bylo zapotřebí (což je u "ekologicky orientované strany" trochu paradoxní).

Toto rozhodnutí spolkové vlády, které odpovídá doporučením tzv. Etické komise, sestavené pro posouzení jaderné energetiky po havárii ve Fukušimě, se na jedné straně dalo očekávat, protože Německo je zemí, kde se na bezpečnostní standardy v jaderné energetice hodně dbalo i dosud a teď, po katastrofě v Japonsku, se přirozeně počítalo s tím, že se kritéria pro posuzování bezpečnosti ještě zpřísní.

Na druhé straně je ironií osudu, že k tomuto postoji, který znamená rozhodný obrat v energetické politice SRN, dochází jenom několik měsíců poté, co v téže zemi bylo povoleno prodloužení životnosti fungujících jaderných elektráren až o 30 let.

Rozhodnutí německé vlády vyvolalo v zemi vlnu nejrůznějších reakcí, od těch, které je vítají, až po ty, které je tvrdě odsuzují. Hodně odpůrců, mezi nimiž hrají prim představitelé energetických lobby provozujících jaderné elektrárny, pochybuje, že se rozhodnutí podaří uvést v život, respektive že se to podaří ve stanovené lhůtě. Mnoho názorů uznává, že jaderná energie je a vždy bude z hlediska lidského zdraví a kvality ovzduší, země a vodstva riziková a že je záhodno se od ní odvrátit a nahradit ji jinými zdroji. Jde jednak o zdroje klasické, tedy uhlí, ropu a plyn, jednak o tzv. obnovitelné zdroje čili využití energetického potenciálu větru a slunce.

A kromě otázky času, který si přechod na nejaderná paliva vyžádá, jde i o to, jaká organizační a technická opatření si změna orientace energetiky vyžádá a kolik to bude stát.

Budoucnost bez jádra

Posílení role klasických zdrojů znamená, že bude nutno pro fungování tepelných elektráren zajistit větší množství uhlí. Potřeba bude přesahovat kapacitu domácí těžby, a tak bude Německo muset velká kvanta uhlí dovážet ze zahraničí, včetně dodávek ze zámoří. Pokud jde o zemní plyn, jistě ke zlepšení bilance zdrojů přispěje nový plynovod Nordstream, vedoucí po dně Baltského moře z ruského Vyborti do severoněmeckého přístavu Lubmin. S ropou jako zdrojem má SRN stejné problémy jako ostatní evropské země, které ji netěží a pouze odebírají.

Podstatné řešení při výrobě proudu z tohoto zdroje by mohly přinést jedině zásadně inovované a účinnější techniky. Podle propočtů Ústavu klimatu, životního prostředí a energie ve Wuppertalu se 20 až 30 % dosavadní spotřeby elektřiny v Německu dá během příštích 5 až 10 let ušetřit právě přechodem na účinnější technologie, jež jsou úspornější. Silnější příklon ke "starým", klasickým zdrojům znamená, že bude nutno jednak rozšířit a jednak modernizovat existující uhelné a plynové, respektive paroplynové energobloky.

Pokud jde o větrnou energii, lze počítat jednak s dodávkami proudu z větrných farem, kterých dnes už funguje několik set hlavně v severní části Německa, jednak s novými stožáry, které mají být vybudovány v pobřežním šelfu Severního a Baltského moře. Ke zvýšení objemu dodávek proudu z obnovitelných zdrojů mohou přispět, daleko více než dosud, i solární parky, které jsou a které budou dále vznikat hlavně v jižní části Německa. Problémem těchto alternativních zdrojů je nicméně jejich závislost na počasí a povětrnostních podmínkách. Při bezvětří a ve dnech, kdy slunce nesvítí, je produkce elektřiny z těchto zdrojů minimální. V současné době je tento segment produkce elektřiny považován za doplňkový ke zdrojům, jako jsou jaderné anebo tepelné elektrárny.

Zaručit stálou dodávku elektřiny, a to ve správné kvalitě (množství, kmitočet), může jenom její "skladování". To je možné při současné úrovni techniky jenom v případě vodních, hlavně přečerpávacích elektráren. Jejich výstavba už ale dnes naráží na silný odpor ochránců přírody i občanů (a to nejenom v Německu).

Německo už nyní, v periodách energetických špiček, a když delší dobu nesvítí slunce a nevane vítr, je nuceno část své potřeby elektřiny krýt jejím dovozem ze zahraničí. Ostatně už výše zmíněné odstavení prvních několika bloků jaderných elektráren způsobilo, že se Německo z vývozce proudu změnilo v jeho čistého dovozce.

Renovace přenosových sítí

Éra obnovitelné energetiky, pro kterou se nyní vláda SRN rozhodla, však nevyžaduje pouze přebudování, rozšíření a restrukturalizaci zdrojů, nýbrž také zcela zásadní přebudování přenosových sítí. O tom, že přenosové sítě v Německu nejsou imunní proti výkyvům a jsou kapacitně nedostatečné, se vědělo už dávno. Obrat v energetické politice však znamená, že k jejich přebudování bude nutno přikročit rychleji, než se původně předpokládalo.

Jde o dálková elektrická vedení o vysokém napětí 220 nebo 380 kilovoltů (kV), která vedou na území Německa východozápadním a severojižním směrem. Na ně navazují vysokonapěťové sítě (60 nebo 110 kV), které zásobují proudem hlavně velké průmyslové celky, dále sítě středního napětí (od 3 do 30 kV) pro zásobování menších průmyslových celků a podniků, a konečně sítě nízkého napětí (230 nebo 400 V), určené pro dodávky proudu pro města, obce, malé podniky a domácnosti. Rozhodující je vedení s nejvyšším napětím, jehož celková délka v SRN je 36 tisíc kilometrů - celková délka vedení v sítích všech tří řádů je pak 1,8 milionu kilometrů.

Převážná většina těchto vedení bude muset být nahrazena novým, ale nejvíce to platí o vedení vysokého napětí. Jelikož někdy ani toto vedení kapacitně nestačí a dochází k výpadkům (a to nejen vlivem povětrnostní situace), bude nutno postavit i nové vysokonapěťové trasy v délce zhruba 1500 kilometrů, hlavně v severojižním směru, aby bylo možno bezporuchově převádět proud z větrných farem fungujících na břehu i v pobřežním šelfu. S obnovou sítí a výstavbou posilových vedení počítali němečtí provozovatelé energorozvodů (firmy Amplion-RWE, Tennet, 50Hertz a EnBW) už předtím, než vláda rozhodla o odstoupení od jádra, a nynější nový důraz na solární a větrné zdroje vede k tomu, že se k realizaci přebudování a rozšíření sítě přistoupí už brzo.

Cenová houpačka

Na základě vládního rozhodnutí se vypracovávají kalkulace a odhady, kolik odklon od jádra v SRN bude stát, a už nyní se hovoří o desítkách miliard eur ročně po dobu zhruba deseti následujících let.

Faktem nicméně je, že jádro je dnes v SRN nejlevnější zdroj energie. Jestliže tedy bude nahrazeno konvenčními a obnovitelnými zdroji, které jsou dražší, podraží také z nich vyráběný proud, přinejmenším zpočátku. Zároveň je pravda, že v SRN se na výzkum energetických zdrojů a jejich efektivnosti, hlavně pokud jde o obnovitelné zdroje, vynakládají veliké prostředky a Německo je v tomto směru průkopníkem ve světě. Optimisté jsou proto toho názoru, že obnovitelné zdroje budou zhruba za deset let schopné konkurovat fosilním palivům. Pak podle nich bude jejich přeměna v elektřinu natolik efektivní, že to povede k poklesu cen z nich vyráběného proudu.

Kolik stojí výroba proudu z různých zdrojů?

Zdroj energie Cena za 1 kilowatthodinu v eurocentech

Jaderná energie

(lehkovodní reaktor) 5,2

Hnědé uhlí 5,5

Černé uhlí 6,2

Plyn 8,1

Vodní energie 10,2

Biomasa 11,4

Větrná farma (na souši) 11,8

Větrná farma

(na moři v šelfu) 14,0

Fotovoltaika (na střeše) 31,0

 

Tweet

Datum uveřejnění: 6.9.11
Poslední změna: 6.9.2011
Počet shlédnutí: 125