DIOXIN - strašidlo obcházející spalovny, nebo reálná hrozba? Fakta a pověry...

DIOXIN není jedna látka, nýbrž triviální název pro dvě skupiny sloučenin blízkých si chemickou strukturou a chemickým chováním.

Těmito skupinami jsou polychlorované dibenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany, přičemž první skupina zahrnuje asi sedmdesát pět a druhá asi sto třicet pět jednotlivých látek.


2,3,7,8-Tetrachlorodibenzo-p-dioxin   

2,3,7,8-Tetrachlorodibenzofuran

Z celé této velké skupiny chemicky si podobných látek (tzv. kongenerů) je pouze několik považováno za toxické (7 ze skupiny dibenzo-p-dioxinů, 10 ze skupiny dibenzofuranů) a jedině 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin  za velmi toxický a nebezpečný svými karcinogenními účinky.
 TCDD, (2,3,7,8-tetrachloro-dibenzo(b,e)(1,4)dioxin bezbarvá  bílá krystalická látka.  Jeden  z mnoha dioxinů,  nazývaný  zkráceně DIOXIN,  který je skutečně nebezpečný,   přenesl  svoji mediální "nebezpečnost"  i na  zbývajících  cca 200 známých druhů.

3D model TCDD

 O tom,  že TCDD (2,3,7,8-tetrachloro-dibenzo(b,e)(1,4) dioxin je  nebezpečný a zamořuje životní prostředí není  pochyb. Je jednou z nejtoxičtějších látek vůbec. Uvádí se, že tento DIOXIN  je jako jed 233krát účinnější než kurare a 66 000krát účinnější než cyankáli. IARC (Mezinárodní organizace pro výzkum rakoviny) řadí tento DIOXIN  do skupiny 1 mezi prokazatelně karcinogenní látky.  Přesto byly  zpočátku o jeho zařazení mezi karcinogeny  vedeny spory. Teprve když vedení National Toxicology Health Sciences USA oznámilo výsledek dlouhotrvajících výzkumů o rozsahu nebezpečí, jež představuje pro lidský organizmus byl DIOXIN  definitivně přeřazen z kategorie "předpokládaný karcinogen" do kategorie "látka se známými karcinogenními účinky na lidský organismus".
O karcinogenitě svědčily údaje již delší čas, ale konečné rozhodnutí padlo až po ukončení úspěšného soudního sporu, který vedli proti FDA producenti dioxinů.  Jde hlavně o výrobce pesticidů a herbicidů. Přestože na základě výsledků mnoha vědeckých studií  obsah dioxinu v prostředí v posledních letech zvolna klesá, stále existuje nejen rozsáhlé zamoření prostředí touto látkou, ale malá množství dioxinu lze prokázat i v organismech milionů lidí.

Koncentrace dioxinů se přepočítává na koncentraci 2,3,7,8-TCDD a vyjadřuje se pomocí tzv. TEQ - toxického ekvivalentu, což je součet koncentrací jednotlivých dioxinů vynásobených mezinárodním faktorem toxicity. Nejvyšší faktor, a to 1, má právě 2,3,7,8- TCDD. Jeden další kongener má stejný faktor, ostatní nižší.

ZDROJE  DIOXINŮ

DIOXINY jsou převážně antropogenního původu (vznikají především činností člověka). Nikdy se cíleně nevyráběly a neměly technické využití. Vznikají jako vedlejší produkty některých výrob.

Vznikají  při výrobě:
o    pesticidů
o    PCB (polychlorované bifenyly)
o    chlorovaných látek
o    bělení celulózy chlorem
o    chloru za použití grafitových elektrod a dále při spalovacích procesech:
o    požárech, při nichž hoří organické sloučeniny obsahující chlor
o    v malý lokálních topeništích
o    v metalurgii
o    spalováním komunálních odpadů v zastaralých technologických zařízeních

DIOXINY vznikají při nedokonalých spalovacích procesech (nízké  teploty a  nedostatek kyslíku). Spálení je ale  způsob jejich likvidace  při  teplotách  nad 800°C a  za dostatku kyslíku (moderní spalovny KO).  Z tohoto hlediska jsou  nejhorším zdrojem  dioxinů  požáry  skládek  komunálního odpadu.  Vzhledem ke složení  skládek (vysoký podíl PVC), nizké teploty a obsahu kyslíku je schopen jediný pořár  skládky  vyprodukovat  množství DIOXINU odpovídající  více než stoletému provozu velké spalovny komunálního odpadu.

V České republice   za rok unikne  do ovzduší 640-740 gramů TE PCDD/F (TE- ekvivalent, v čemž se vyjadřují souhrnně veškeré typy látek PCDD/T).

A to v množství :
- emise z lokálních topenišť cca 400 g
- aglomerace železné rudy cca 200 g
- výroba hliníku cca 5 g

KOLIK  PŘIDÁ   SPALOVNA?

Za základ  můžeme vzít  moderní spalovnu  KO  TERMIZO a.s.  Z autorizovaných měření  vyplývá,  že  za rok se ze spalovny uvolní  do ovzduší  cca 0,008 g TE PCDD/F.
To znamená 50 000x  méně než z lokálních  topenišť.  Objektivní skutečnost je taková, že  spalování  komunálního  odpadu v moderních  spalovnách  vede k razantnímu snížení  DIOXINŮ  uvolněných do ovzduší.  A to ze  dvou důvodů: snížením počtu a velikosti skládek KO se sníží nebezpečí  vzniku nebezpečných požárů a  využitím  tepla ze spaloven KO  dojde  ke snížení  počtu lokálních topenišť,  které jsou  výrazným  zdrojem  dioxinů.

DIOXINY a ČLOVĚK

Jak už bylo řečeno: přestože výsledky mnoha vědeckých studií prokázali, že obsah dioxinu v prostředí v posledních letech zvolna klesá, stále existuje nejen rozsáhlé zamoření životního prostředí touto látkou, ale dokonce malá množství dioxinu lze prokázat i v organismech milionů lidí.
Člověk  dioxiny  přijímá z  95-99 %  z potravin, do kterých se dostávají ze vzduchu, půdy a vody. Dioxiny jsou vysoce stabilní, a proto se v přírodě kumulují - vážou se především na tuky.  Rozkládají se pouze za teplot  nad 800°C  za dostatku kyslíku.
V závislosti na délce expozice a koncentraci působí dioxiny nepříznivě na imunitní systém člověka a jeho nervovou soustavu. Některé dioxiny mají rovněž účinky teratogenní a karcinogenní. Při posuzování toxicity dioxinů rozlišujeme toxicitu akutní (příjem určité koncentrace v délce 1-14 dní), střední (příjem určité koncentrace v délce 15-364 dní) a chronickou (příjem určité koncentrace v délce 365 dní a déle). Míra toxicity je vyjádřena číselnou hodnotou, která je stanovena tak, že po dosažení příjmu této koncentrace dochází k projevům onemocnění u nejvnímavějších jedinců. Je ale jisté, že většina lidí toleruje dávky až několikanásobně vyšší.
Světová zdravotnická organizace stanovila denní limit příjmu dioxinů pro člověka na 1-4 pg/kg váhy, to znamená pro člověka vážícího 70 kg 70-280 pg. Jeden pg je jedna triliontina gramu. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o extrémně malou část z určitého celku, uvádíme pro lepší představivost, jak lze vyjádřit poměr 1 pg/kg.
 1 piko představuje jednu sekundu z 320 století, nebo 1 Kč. z 1 000 000 000 000 Kč (milion miliónů korun).
Denně člověk průměrně přijme cca 120-180 pg TEQ dioxinů z potravy a vzduchu, v závislosti na industrializaci své země, svého kraje nebo města, kde žije a rovněž v závislosti na skladbě jídelníčku. Například průměrný Američan přijme 120 pg TEQ/den, Němec 79-158 pg TEQ/den, Holanďan 118-126 pg TEQ/den a Kanaďan 140-290 pg TEQ/den.

DETEKCE a ANALÝZA

Vzhledem k nizkým koncentracím je složitou a nákladnou záležitostí. Realizovat jej lze pomocí plynové chromatografie v kombinaci s vysokorozlišovací hmotnostní spektrofotometrií, nebo v případech, kdy jsou očekávány vyšší koncentrace, lze alternativně využít hmotnostní spektrofotometrií na principu tzv. iontové pasti s možností vícenásobné ionizace.
Běžná cena těchto zařízení se v současné době pohybuje okolo 5-8 milionů Kč. Složitost analýzy je kromě jiného vyjádřena i cenou jednoho stanovení, které se pohybuje v ČR okolo 15-20 tis. Kč

NEJVĚTŠÍ ZDROJE  PŘÍJMU  DIOXINŮ  pro ČLOVĚKA

Měřítko :
Příjem 1 pg na kg tělesné hmotnosti znamená, že množství přibližně velikosti kostky cukru (10 gramů), rozpustím v přehradě plné vody o hloubce 10 m, šířce 1 km a délce 10 km a potom této vody vypiji necelý litr.



Z výše uvedené tabulky vyplývá, že nejvíce dioxinů člověk přijme z hovězího masa a mléčných výrobků. To je dáno hlavně množstvím denního příjmu těchto potravin. Jinými slovy např. ryba, která obsahuje největší množství dioxinů vzhledem k nízkému dennímu příjmu, přispívá ke konc. dioxinu u člověka méně, než mléko, které obsahuje daleko méně dioxinu, ale vypijeme ho 10 x tolik, co sníme ryb.

DOPORUČENÍ  pro SNÍŽENÍ   RIZIK 

1. Pokračovat ve studiu výskytu v potravinách, zejména s vysokým obsahem živočišných tuků.
2. Podporovat snižování spotřeby živočišných tuků v populaci.
3. Podporovat zavádění analytických metod tak, aby bylo možné přesnější hodnocení zdravotních rizik.
4. Zamezit  koloběhu  DIOXINů   v životním prostředí  jejich likvidací, například termickým rozkladem v moderních  spalovnách. Zamezit  či alespoň snížit  jejich  tvorbu v největších  jejich zdrojích. Omezit skládkování  pouze na inertní  materiál,  využít  recyklace v největší míře, zbytek  odpadu likvidovat  ve spalovnách odpadu  a teplo využít ke snížení lokálních topenišť. Zmezit či alespoň snížit množství  čistírenských kalů používaných v zemědělství, DIOXINY  obsažené v kalu přecházejí  rovnou  do potravních řetězců.  Směr i legislativně doporučen pro země EU.  Jsme z mnoha příčin silně pozadu, jednou  z velkých příčin tohoto stavu, jsou rozhodnuti založená  na zcela laických,  neodborných a  dogmatických  základech.

NEHODY  a DIOXIN

Nehody s DIOXINEM  lze rozdělit do dvou skupin. Nehody s okamžitými následky, které  jsou  relativně dobře zmapovatelné a kterým se dostává okamžité  medializace a  na nehody s dlouhodobým negativním ůčinkem  na  blíže nespecifikovatelnou skupinu obyvatelstva, které nejsou    tak sledovatelné a   mediálně zajímavé,  jsou však proto daleko nebezpečnější a  mnohonásobně horší ve svých důsledcích. 
Mezi první skupinu  nahod, či katastrof  patří  například  použití defoliantů ve Vietnamu (Agent Orange),  či různé provozní  nehody spojené  s havariemi a úniky  DIOXINŮ.
Mezi druhé patří například  problémy s potravinami. Můžeme uvést názorný případ belgických kuřat:
Časová posloupnost případu kontaminace belgických kuřatech

18. 1. 1999     je kontaminována nádrž s 80 000 kg živočišného tuku fy. Verkest 2-4 kg technického PCB (pravděpodobně AROCHLOREM 1260). Tento tuk je následně zakomponován do 1,4 milionu kg krmiva pro zvířata. V průběhu zpracování krmiva dochází k zahřátí PCB, které se částečně mění na dioxiny. Dochází tak ke kontaminaci potravního řetězce.
19.-26.1. 1999     je obsah nádrže distribuován společnostem, které vyrábí krmiva pro zvířata
19. 1. 1999     začíná výroba kontaminovaného krmiva
3. 3. 1999     fa. Brabander zabývající se produkcí jednodenních kuřat má problémy se snáškou a najímá odborníky na prošetření celé záležitosti
19. 3. 1999     je vážný předpoklad, že problém je v živočišném tuku v krmivu pro zvířata
18. 3. 1999     poslání vzorku krmiva na stanovení dioxinu do laboratoře
19. 3. 1999     je o celé věci informováno MZe Belgie
3. 5. 1999     na základě výsledků laboratorních testů je 10 drůbežáren (chovajících nosnice a produkujících brojlery) uzavřeno a prohloubeným vyšetřením se zjistilo, že kontaminovaný živočišný tuk odebíralo dalších 8 belgických, 1 francouzská a 1 holandská firma produkující krmiva
27. 5. 1999     byl na dalších 470 drůbežáren uvalen stálý dozor a jejich produkty (vejce a drůbeží maso) bylo vyřazeno z oběhu a vzorky podezřelé z kontaminace dioxinem byly zničeny
3. 6. 1999     belgický deník Grenz-Echo uveřejňuje zprávu, že od čtvrtka 3.6.1999 jsou belgická drůbež a vejce (prokazatelně prosté kontaminace) opět bez omezení uváděny do oběhu ke koupi a konzumaci
Na základě předcházejících událostí vydává komise EU řadu ROZHODNUTÍ, které by měly sjednotit postup zemí EU při řešení tohoto problému.
3. 6. 1999     Rozhodnutí komise EU ze 3.6. 1999 o ochranných opatřeních s ohledem na kontaminaci živočišných výrobků určených ke konzumaci lidmi nebo zvířaty dioxiny (1999/363/EC)
4. 6. 1999     Rozhodnutí komise EU ze 4.6. 1999 o ochranných opatřeních s ohledem na kontaminaci výrobků z hovězího a vepřového masa určených ke konzumaci lidmi nebo zvířaty dioxiny. (1999/368/EC)
11. 6. 1999     Rozhodnutí komise EU z 11.6. 1999 o ochranných opatřeních s ohledem na kontaminaci  živočišných produktů vyrobených z hovězího a vepřového masa určených ke konzumaci lidmi nebo zvířaty dioxiny a rušící usnesení komise č. 1999/368/EC (1999/389/EC)
11. 6. 1999     Rozhodnutí komise EU z 11.6. 1999 o ochranných opatřeních s ohledem na kontaminaci určitých živočišných produktů určených ke konzumaci lidmi nebo zvířaty dioxiny, které mění usnesení komise č. 1999/363/EC a usnesení č. 1999/389/EC (1999/390/EC)
24. 6. 1999     Rozhodnutí komise EU z 24.6. 1999 pozměňující usnesení 1999/363/EC a 1999/363/EC s ohledem na kontaminaci určitých živočišných produktů dioxiny. (1999/419/EC)

VÝČET  VĚTŠÍCH  POŽÁRŮ na  SKLÁDKÁCH,  při   NICHŽ  VELMI PRAVDĚPODOBNĚ  UNIKLY  do ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ  DIOXINY:

30.-31.3.2002
rozsáhlý požár na skládce nebezpečných odpadů v Zákupech na Českolipsku
13.4.2002
požár černé skládky ve Vičicích na Chomutovsku - hořely televize, ledničky a další předměty
14.-15.7.2005
požár skládky v Tušimicích
27.7.2005
požár na skládce v Košťálově na Semilsku
7.-9.11.2005
rozsáhlý požár skládky v Uhách na Slánsku na ploše pěti set metrů čtverečních, jeden hasič se při něm nadýchal kouře a musel být ošetřen
 5.2.2006
požár z Německa dovezeného komunálního odpadu v silážních jamách v Libčevsi na Lounsku
14.-24.2.2006
opakovaný požár načerno dovezeného německého komunálního odpadu v silážních jamách v Libčevsi na Lounsku, zbytky popela byly po rozborech klasifikovány jako nebezpečný odpad
9.-11.3.2006
na skládce v Tušimicích hořely zbytky molitanových a jiných plastových dílů sloužících jako výplně autoopěrek na ploše 30 x 40 m
 14.3.2006
použité obalové materiály od léčiv (konkrétně PVC, polyetylén a papír) začaly hořet v jedné z budov v Technologickém parku Hořátev na Nymbursku (v bývalém areálu Infusia Hořátev)
16.-21.4.2006
opět požár německých odpadů v Libčevsi. Odpad i popel byl potom 8. května odvezen částečně rovnou zpět do Německa a zčásti nejdříve na skládku firmy Celio u Litvínova, odkud má být také odvezen zpět do Německa.
7.-8.6.2006
opakované požáry pneumatik nelegálně navezených do bývalého bunkru ve vojenském prostoru Ralsko
11.6.2006
asi dvouhodinový požár skládky v Košťálově na Semilsku, který zasáhl plochu asi 500 metrů čtverečních
12.,22.7.2006
na Mostecku hořela opakovaně skládka odpadů společnosti Celio u Litvínova
16.9.2006
došlo k požáru na skládce komunálních odpadů v Lišově v Jihočeském kraji
17.10.2006
opakované požár pneumatik nelegálně navezených do bývalého bunkru ve vojenském prostoru Ralsko
17.-21.5.2007
hořel nelegální sklad odpadů dovezených z Německa do Dolní Řasnice, odpad sestával hlavně z textilu a staré obuvi
25.6.2007
požár skládky komunálního odpadu ve  Vyskytné  Kraji Vysočina
4.1.2008
hořel sklad pneumatik v Bojkovicích na Uherskohradišťsku
8.1.2008
požár zachvátil nelegální skládku pneumatik z nákladních aut u Rohatce na Hodonínsku, hořela oblast o 300 metrech čtverečních
2.4.2008
požár nelegálního skladu odpadů dovezených ze zahraničí v opuštěném kravíně v obci Vráto u Českých Budějovic
11.5.2008
asi dvouhodinový požár skládky v Košťálově na Semilsku, který zasáhl plochu asi 2500 metrů čtverečních
4.10.2008
rozsáhlý požár na skládce odpadů v Černošíně na Tachovsku; k podobné události zde došlo i týden před uvedeným datem

pozn.: Dochází i k požárům, resp. provozním nehodám,  ve spalovnách odpadů, ale je třeba říci,že je zde zásadní rozdíl:  ve spalovnách komunálního odpadu není nikdy zásoba hořlavých materiálů  srovnatelná se skládkou a dále  KO  je ve většině případů  v betonových bunkrech a je tedy velice dobře uhasitelný na rozdíl  od skládek  KO,  které  dokáží hořet velice dlouho a některé, zejména skládky pneumatik  jsou neuhasitelné s utajeným  hořením hluboko pod povrchem skádky podobu  10 a více  let ... (viz, zkušenosti  z Kanady).

PERSPEKTIVY

O tom, že DIOXINY,   jmenovitě TCDD (2,3,7,8-tetrachloro-dibenzo(b,e)(1,4)dioxin, jsou problém, není pochyb. Jeho škodlivost je více než mnohonásobně prokázána. Je jisté, že v nejbližších letech  se bude stále dále uvolňovat  do  potravních řetězců a žít v nich svým vlastním životem, záleží ale jen na nás kolik ho  bude.

Předpisy a důsledná kontrola vedou ke snížení  DIOXINŮ  v potravních řetězcích. Pokrok v technologiích snižuje  riziko a množství  poruch  a nehod s možným uvolněním DIOXINU. Proto většina  uvolněných DIOXINŮ  do ovzduší pochází   z lokálních topenišť. Je jen na nás čím topíme.
Dalším faktorem vedoucím ke snížení  DIOXINŮ  v životním prostředí je silné  omezení  či rovnou zákaz skládkování a podpora výstavby moderních spaloven KO . Snížení množství  skládek, jejich požárů a  též pokles počtu lokálních topenišť  je příčinou stále se snižujícího stavu DIOXINŮ  v zemích EU.

TECHNOLOGIE

Není auto  jako auto. Když  jsem stál  v technickém muzeu  u  vystaveného podvozku auta, kde se táhli  lanovody  po svařeném rámu  k jednotlivym  bubnovym brzdám, tak jsem si uvědomil jak  velkou cestu  máme za sebou k dnešním kotoučovým hydraulickým systémům  s posilovači, vnitřním chlazením,  ABS  a  brzdovými asistenty....
Stejný pocit  jsem měl  když jsem stál před rozpadající se pecí  jedné staré už dávno odstavené  spalovny komunálního  odpadu a  prohlížel si zrezlé kusy rozpadající se technologie. Pec, část technologie pro odloučení  popílku z  kouřových plynů a odtahový ventilátor... to bylo vše.  Nelze srovnávat  spalovnu  dříve a teď. Je to stejné  jako kdyby jste srovnávali to auto v technickém muzeu a to, které je dnes je  běžným standardem.
Jsme technická civilizace a  není už cesty zpět. Napáchali jsme řadu chyb a ještě je také napácháme, ale  umíme už naše chyby napravovat. Nedělejme moc dalších chyb.  Dejme zelenou  moderním technologiím, a uvažujme o věcech, které nám někdo předkládá dříve, než je vezmeme za své. Někdy totiž můžeme rozhodovat o věcech a událostech, o kterých  nemáme  úplné informace a  rozhodnutí nemusí být v obecný ale pouze v něčí prospěch.....  

Pokrok  v technologi  řízení spalovacího procesu a čištění emisí je za poslední léta takový,  že  PETka naplněná pilinami a zalitá vyjetým olejem  představuje větší zdroj  DIOXINů než  městská spalovna odpadů  za rohem.......

Petr Leitner
Zdroje  na www.eurofert.cz

Zdroj: Enviweb

Tweet