EnglishRSSkontaktyčlenstvísitemapinzerce a reklama
Biom.cz
biomasa, biopaliva, bioplyn, pelety, kompostování a jejich využití

LEGISLATIVA

696/2004 Sb.

Vyhláška, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skledníkových plynů

                          696/2004 Sb. 
                            VYHLÁŠKA 
                    ze dne 21. prosince 2004, 
         kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování 
          a ověřování množství emisí skleníkových plynů 
 
     Ministerstvo životního prostředí stanoví  podle § 24 písm. c) 
zákona č. 695/2004 Sb., o  podmínkách obchodování s povolenkami na 
emise  skleníkových plynů  a o  změně některých  zákonů, (dále jen 
"zákon"): 
 
                               § 1 
 
                         Předmět úpravy 
 
     Touto   vyhláškou   se   v   souladu   s   právem  Evropských 
společenství1) stanoví  postup zjišťování, vykazování  a ověřování 
vykázaného  množství emisí  skleníkových plynů  ze zařízení  podle 
§ 7  zákona,  a  to  emisí  z  běžného  provozu,  z nepravidelných 
událostí, zejména nabíhání, odstavování  a havarijních situací, ke 
kterým došlo  v průběhu období zjišťování  a vykazování. V případě 
zařízení  podle §  5 odst.  2 zákona  se ustanovení  této vyhlášky 
vztahují na  ta zařízení, u kterých  je prahová hodnota překročena 
alespoň u jedné z činností podle přílohy č. 1 k zákonu. 
------------------------------------------------------------------ 
1) Rozhodnutí Komise 2004/156/ES ze dne  29. ledna 2004, kterým se 
   ustavují  základní pravidla  pro zjišťování  a vykazování emisí 
   skleníkových   plynů  podle   směrnice  2003/87/ES   Evropského 
   Parlamentu a Rady.  
 
                               § 2 
 
                         Základní pojmy 
 
     Pro účely této vyhlášky 
a) vsázkou - se rozumí množství paliva nebo materiálu odpovídající 
   jedné nakládce, která je  kontinuálně dodávána po určitý časový 
   úsek, 
b) biomasou  - se  rozumí pro  zjišťování, vykazování  a ověřování 
   emisí   skleníkových   plynů   nefosilní   organický   materiál 
   biologického   původu   (rostliny,   zvířata,  mikroorganismy), 
   produkty a odpad ze zemědělství nebo lesnictví, nefosilní látky 
   biologického  původu  tvořící  průmyslový  nebo komunální odpad 
   a dále   plyny   a   kapaliny   získané  rozkladem  nefosilního 
   organického materiálu biologického původu, 
c) podílem   biomasy   -   se   rozumí   hmotnostní  podíl  uhlíku 
   biologického  původu  vztažený  na  hmotnost  celkového  uhlíku 
   (biologického i fosilního původu) ve směsném palivu, 
d) palivem  z  biomasy  -  se  rozumí  pro  zjišťování, vykazování 
   a ověřování   emisí   skleníkových   plynů   biomasa  spalovaná 
   k energetickým účelům, 
e) emisemi   ze   spalování   -   se   rozumí   emise  pocházející 
   z exotermické reakce paliva s kyslíkem, 
f) emisí z  procesů - se  rozumí emise jiná  než ze spalování,  ke 
   které dochází  v důsledku reakcí  mezi chemickými látkami  nebo 
   jejich   transformací,  včetně   chemické  nebo  elektrolytické 
   redukce  rud kovů,  tepelným rozkladem  nebo tvorbou  látek pro 
   použití jako produktu nebo suroviny, 
g) úrovní  přesnosti -  se rozumí  stupeň přesnosti  při stanovení 
   aktivitních   údajů,   emisních   faktorů   a  oxidačních  nebo 
   konverzních faktorů, 
h) postupem zjišťování  - se rozumí postup  stanovení emisí přímým 
   měřením nebo výpočtem, jakož i výběrem úrovně přesnosti, 
i) obdobím vykazování - se rozumí období kalendářního roku, v němž 
   jsou emise zjišťovány a vykazovány, 
j) emisním   hlášením  -   se  rozumí   výkaz  o   množství  emisí 
   skleníkových plynů, 
k) aktivitním údajem - se rozumí informace o materiálových tocích, 
   spotřebě  paliva,  vstupní  surovině  nebo  výstupním produktu, 
   vyjádřené  buď  jako  energetický  obsah  [TJ] stanovený pomocí 
   výhřevnosti v  případě paliva nebo jako  materiálový vstup nebo 
   výstup [t nebo m3] v ostatních případech, 
l) emisním  faktorem  -  se  rozumí  faktory  vycházející z obsahu 
   uhlíku v palivech nebo  vstupním materiálu, vyjádřené v tCO2/TJ 
   v případě spalovacích  emisí a v tCO2/t  nebo tCO2/m3 v případě 
   emisí z procesů, 
m) zdrojem - se rozumí konkrétní  proces nebo konkrétní místo, kde 
   dochází v daném zařízení k emisi skleníkových plynů.  
 
                        Zjišťování emisí 
 
                               § 3 
 
                        Způsob zjišťování 
 
     (1) Emise  lze zjišťovat postupem založeným  na výpočtu (dále 
jen  "výpočet")  nebo  postupem  založeným  na  měření  (dále  jen 
"měření")  nebo kombinací  obou  metod  v případě  stanovení emisí 
z různých dílčích zdrojů spadajících pod jedno zařízení. Při tomto 
kombinovaném stanovení je nutno  zajistit, aby nedošlo k vynechání 
nebo ke dvojímu započítání emisí.  Navržený postup a jeho podrobný 
popis je  součástí žádosti o povolení  k emisím skleníkových plynů 
podle  § 4  zákona. Měření  lze navrhnout  pouze v případě splnění 
podmínek uvedených v § 5 odst. 1. 
 
     (2) Popis postupu zjišťování pro dané zařízení obsahuje 
a) přesné  vymezení  zařízení  a   činností  v  něm  vykonávaných, 
   u kterých budou monitorovány emise, 
b) přehled o  odpovědnostních vztazích za  zjišťování a vykazování 
   uvnitř zařízení, 
c) seznam  jednotlivých  (dílčích)  zdrojů  a  relevantních  paliv 
   a látkových toků, které budou zjišťovány, 
d) soupis úrovní přesnosti (§ 9) aplikovaných pro aktivitní údaje, 
   emisní  faktory,  oxidační  nebo  konverzní  faktory  pro každý 
   z dílčích zdrojů,  druh paliva, případně  vyráběný produkt nebo 
   jeho výchozí surovinu, 
e) popis  typu, specifikace  a přesné  umístění měřicích  zařízení 
   použitých pro každý dílčí zdroj, použité palivo nebo materiál, 
f) popis přístupu  použitého pro vzorkování  paliva nebo materiálu 
   pro  stanovení  výhřevnosti,  obsahu  uhlíku,  emisních faktorů 
   a podílu biomasy  v palivu pro  každý dílčí zdroj,  palivo nebo 
   materiál, 
g) popis   zamýšlených   analytických    postupů   pro   stanovení 
   výhřevnosti, obsahu  uhlíku, emisních faktorů  a podílu biomasy 
   v palivu pro každý dílčí zdroj, palivo nebo materiál, 
h) popis  kontinuálního systému  měření emisí,  bude-li použit pro 
   zjišťování dílčího zdroje, tedy místa měření, frekvence měření, 
   použitého   přístroje,   kalibrační    procedury,   sběru   dat 
   a odpovídající kontroly kvality dat, 
i) popis  standardních kontrolních  postupů zajišťujících  kvalitu 
   dat, 
j) informace  o  příslušném  propojení  s  aktivitami vykonávanými 
   v rámci řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí, 
   pokud jsou tyto aktivity vykonávány.  
 
                               § 4 
 
                    Změna postupu zjišťování 
 
     Za  změnu postupu  vyžadující změnu  podmínek povolení  podle 
§ 6 zákona se považuje 
a) změna dosažitelnosti dat ve  prospěch větší přesnosti stanovení 
   emisí, 
b) vznik dosud neexistující emise, 
c) objevení chyby ve stávající metodice zjišťování.  
 
                               § 5 
 
                             Měření 
 
     (1)  Měření emisí  kontinuálními měřicími  systémy pro  každý 
dílčí  zdroj lze  navrhnout  za  použití normované  a celoevropsky 
akceptované  metody  (normy  CEN,  ISO,  ČSN),  pokud  je  zároveň 
předložena  analýza  nejistot  podle  §  19  odst.  1  a  pokud je 
doloženo, že 
a) měření  spolehlivě  poskytuje  přesnější  výsledky  než výpočet 
   aplikující kombinaci nejvyšších úrovní přesnosti, 
b) srovnání  měření a  výpočtu je  založeno na  identickém seznamu 
   zdrojů a emisí. 
 
     (2) Pro  každé období vykazování se  potvrdí shoda naměřených 
hodnot   s  hodnotami   vypočtenými  podle   této  vyhlášky.   Pro 
potvrzovací výpočet se použije  ta úroveň přesnosti výpočtu, která 
je pro daný typ zdroje touto vyhláškou požadována. 
 
     (3) Pro stanovení koncentrací  CO2 i pro stanovení objemového 
průtoku  spalin  nebo  jiného   vstupního  plynu  se  použijí  jen 
normalizované měřicí postupy v pořadí CEN, ISO, ČSN. 
 
     (4) U  měřicího zařízení je třeba  pravidelně prověřovat jeho 
funkčnost a chování včetně 
a) časové odezvy, 
b) linearity, 
c) interference, 
d) posunu nulové linie a rozpětí, 
e) přesnosti v porovnání s referenční metodou. 
 
     (5)  Měřené emise  CO2 připadající  na biomasu  se odečtou na 
základě výpočtu a vykazují se odděleně jako zvláštní položka.  
 
                               § 6 
 
                             Výpočet 
 
     (1)  Emise CO2  se  vypočtou  jako součin  aktivitního údaje, 
emisního   faktoru   a   oxidačního   nebo   konverzního  faktoru, 
nepoužije-li se specifický výpočet uvedený  v přílohách č. 8 až 17 
k této vyhlášce. 
 
     (2) CO2  neemitovaný z daného zařízení,  ale přemístěný jinam 
jako  čistá  substance,  jako  složka  paliva  nebo  jako  vstupní 
surovina  pro chemický  nebo papírenský  průmysl, se  od vypočtené 
úrovně  emisí  odečte  a  vykáže  odděleně  jako zvláštní položka. 
Přemístěným CO2 se rozumí zejména 
a) čistý CO2 použitý pro karbonizaci nápojů, 
b) čistý CO2 použitý jako suchý led, 
c) čistý CO2  používaný jako hasicí  médium, chladicí médium  nebo 
   pro laboratorní účely, 
d) čistý   CO2  používaný   jako  rozpouštědlo   v  potravinářském 
   a chemickém průmyslu, 
e) CO2  používaný  jako  surovina  v  chemickém  nebo  papírenském 
   průmyslu, 
f) CO2, který je částí paliva exportovaného mimo zařízení. 
 
     (3) CO2 zastoupený jako část palivové směsi, která se přivádí 
k zařízení,  se   zahrnuje  do  emisního   faktoru  tohoto  paliva 
a vykazuje  se  jako  emise  v  tom  zařízení,  kde je toto palivo 
obsahující CO2 spalováno. 
 
     (4)  Zachycený a  uschovaný CO2  se nezahrne  do emisí daného 
zařízení.  
 
                               § 7 
 
                       Emise ze spalování 
 
     (1)  V  případě  emisí  ze  spalování  jsou  aktivitní  údaje 
založené   na  spotřebě   paliv.  Množství   paliva  se  vyjadřuje 
v termínech energického  obsahu v TJ.  Emisní faktor se  vyjadřuje 
v t CO2  na TJ. Během  spalování se převážná  část uhlíku obsažená 
v palivu  zoxiduje  na  CO2,   přičemž  část  uhlíku  může  zůstat 
nezoxidovaná  v  popelu  nebo  se  tvoří  saze,  což  se  zohlední 
oxidačním faktorem vyjádřeným jako  podíl zoxidovaného uhlíku, kdy 
jeho maximální  hodnota je rovna jedné.  Obsahuje-li emisní faktor 
v sobě faktor oxidační, oxidační  faktor se již nevyjadřuje. Emise 
CO2  vyjádřené v  tunách se  vypočtou jako  součin spotřeby paliva 
v TJ,  emisního faktoru  vyjádřeného v  t CO2  na TJ  a oxidačního 
faktoru. 
 
     (2) Podrobnosti  o způsobu výpočtu jsou  uvedeny v příloze č. 
8 k této vyhlášce.  
 
                               § 8 
 
                         Emise z procesů 
 
     (1) V  případě emisí z procesů  jsou aktivitní údaje založené 
na spotřebě suroviny, prosazení  nebo vyrobeného produktu v tunách 
nebo m3.  Uhlík obsažený ve vstupní  surovině, který není přeměněn 
na CO2 během procesu, je  uvažován v konverzním faktoru vyjádřeném 
jako zlomek.  V případě převedení  veškerého uhlíku v  surovině na 
CO2  je  konverzní  faktor  roven  jedné.  Je-li  konverzní faktor 
zahrnut v  emisním faktoru, konverzní  faktor se již  nevyjadřuje. 
Množství  vstupního  materiálu  se  vyjadřuje  buď hmotnostně nebo 
objemově.  Emise CO2  vyjádřené v  tunách se  vypočtou jako součin 
aktivitního údaje  vyjádřeného v tunách  nebo metrech krychlových, 
emisního  faktoru  vyjádřeného  v  t  CO2  na  tunu  nebo  na metr 
krychlový a konverzního faktoru. 
 
     (2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v přílohách č. 
8 až 17 k této vyhlášce.  
 
                               § 9 
 
                        Úroveň přesnosti 
 
     (1) Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou 
aktivitní údaje, emisní faktory,  oxidační nebo konverzní faktory. 
Zvyšující  se  číslo  úrovně  přesnosti  znamená  vyšší  přesnost, 
v případě stejné  úrovně přesnosti za  použití rozdílných přístupů 
jsou   tyto  přístupy   rozlišeny  písmeny.   V  případě   použití 
alternativních postupů označených stejným číslem a různými písmeny 
lze provést změnu postupu, pokud  se prokáže, že tato změna povede 
ke zvýšení přesnosti. 
 
     (2) Upřednostněna  musí být nejvyšší  úroveň přesnosti, a  to 
pro výpočet ze všech zdrojů daného zařízení a pro všechny proměnné 
vyskytující se ve výpočetních vzorcích. Nižší úroveň přesnosti pro 
příslušné proměnné  v rámci zjišťovacího  postupu je možné  použít 
pouze  tehdy, prokáže-li  se,  že  nejvyšší úroveň  přesnosti není 
technicky  proveditelná,  nebo   že  vyžaduje  nepřiměřeně  vysoké 
náklady. 
 
     (3) Použití různé úrovně přesnosti pro jednotlivé proměnné je 
součástí  popisu  postupu  podle   §  3.  Nižší  úrovně  přesnosti 
přicházejí v úvahu  tam, kde se jedná o  méně významné zdroje nebo 
méně významné  toky paliv. Jako  méně významné zdroje  se označují 
ty,  kde emise  nepřekračuje 2,5  kt, nebo  ty, které se dohromady 
nepodílejí  na  celkové  emisi  více  než  z  5 %. Nejnižší úroveň 
přesnosti lze  použít u nejméně  významných zdrojů, jejichž  emise 
nepřevyšuje 0,5  kt nebo se  nepodílejí na celkové  emisi více než 
z 1  %. Pro  paliva z   čisté biomasy  přicházejí v  úvahu postupy 
nižších  úrovní přesnosti,  ledaže  by  se takto  vypočítané emise 
odečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření. 
 
     (4)  Pokud  pro  dočasné  technické  problémy nelze aplikovat 
předepsané  úrovně  přesnosti,  aplikuje  se  nejvyšší dosažitelná 
úroveň  přesnosti do  té doby,  než se  podaří návrat  k původnímu 
stavu.  Dočasná   změna  se  bez   prodlení  nahlásí  Ministerstvu 
životního prostředí s uvedením důvodů, které k této změně vedly. 
 
     (5)  Změny  v  úrovních  přesnosti  podle  odstavce 4 se plně 
dokumentují. Mezery  v datech způsobené  výpadky měřicích zařízení 
je  nutno  minimalizovat  s  použitím  dokumentu  používaného  při 
integrované prevenci.2) Dojde-li ke  změně úrovní přesnosti uvnitř 
období  vykazování, výsledky  pro ovlivněné  činnosti se  započtou 
a oznámí  v  oddělených  sekcích  emisního  hlášení  pro obě části 
období  vykazování, tedy  pro období  před změnou  a pro období po 
změně úrovně přesnosti. 
 
     (6)  Přehled předepsaných  úrovní stanovení  emisí pro  různé 
typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č. 
1 k této vyhlášce. 
------------------------------------------------------------------ 
2) "Všeobecné zásady zjišťování" z června 2003.  
 
                              § 10 
 
                         Aktivitní údaje 
 
     (1) Nelze-li aktivitní údaje potřebné pro výpočet emisí měřit 
přímo před  vstupem do procesu a  jestliže tato vyhláška nestanoví 
jinak, stanoví se s ohledem na změny zásob jako vztah 
 
Materiál C = Materiál P + (Materiál S - Materiál E) - Materiál O, 
 
kde 
Materiál C je materiál zpracovaný během vykazovaného období 
Materiál P je materiál koupený během vykazovaného období 
Materiál S je materiál skladovaný na začátku vykazovaného období 
Materiál E je materiál skladovaný na konci vykazovaného období 
Materiál O  je materiál použitý pro  ostatní účely (transportovaný 
jinam nebo odprodaný). 
 
     (2)  V případech,  kdy  to  není technicky  proveditelné nebo 
pokud  by to  vedlo k  nepřiměřeně vysokým  nákladům při stanovení 
Materiálu S a Materiálu E  měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout 
na  základě  dat  z  předchozího  roku  a  korelace  s produkcí za 
vykazované  období  a  doložit  je  podpůrnými  a  dokumentovanými 
výpočty  a   s  příslušnými  fonačními   výkazy.  Stanovení  všech 
ostatních  hodnot  majících  vliv  na  výběr  úrovně  přesnosti se 
provádí podle metodických instrukcí uvedených  v přílohách č. 8 až 
17 k této vyhlášce. 
 
     (3) Vodítkem při výběru vhodné úrovně přesnosti pro aktivitní 
údaje je  informativní tabulka s  rozsahem chyby pro  různá měřicí 
zařízení  za ustálených  podmínek měření  uvedená v  příloze č.  2 
k této  vyhlášce.  Tabulka  uvádí  přehled  rozsahů chyb typických 
měřicích zařízení pro měření toků paliv nebo materiálu.  
 
                              § 11 
 
                    Použití emisních faktorů 
 
     (1)  Emisní  faktor  vztažený  na  jednotku  hmotnosti,  tedy 
tCO2/t, lze použít  i pro případ paliva, pokud  se prokáže, že tak 
bude  dosaženo trvale  vyšší  přesnosti  než při  použití emisního 
faktoru standardně vztaženého na  energii obsaženou v palivu, tedy 
tCO2/TJ. 
 
     (2)  Pro   konverzi  uhlíku  na  oxid   uhličitý  se  použije 
koeficientu 3,667  [t CO2/ t  C], přičemž se  uvažují zaokrouhlené 
relativní atomové hmotnosti 12 pro uhlík a 16 pro kyslík. 
 
     (3) Použití  vyšších úrovní přesnosti s  většími požadavky na 
přesnost lze jen při dodržení pravidel uvedených v § 13 až 16. 
 
     (4)  Referenční emisní  faktory pro  úroveň přesnosti  1 jsou 
stanoveny v příloze č. 3  k této vyhlášce. Jestliže palivo nepatří 
do některé z  kategorií paliv uvedených v této  příloze, zařadí se 
palivo do některé příbuzné kategorie paliv podle odborného odhadu. 
 
     (5) Emisním faktorem se rozumí pro 
a) biomasu  -  emisní  faktor  0.  Biomasa  se  považuje  jako CO2 
   neutrální, k započítání emisí  CO2 pocházejících z biomasy tedy 
   nedochází. Seznam  materiálů považovaných za  biomasu je uveden 
   v příloze č. 4 k této vyhlášce, 
b) odpady  obsahující  fosilní  uhlík   a  používané  jako  paliva 
   - emisní faktory nejsou stanoveny,  použijí se odvozené hodnoty 
   podle pravidel uvedených v § 13 až 16, 
c) paliva nebo  materiály obsahující fosilní  nebo nefosilní uhlík 
   - vážený emisní faktor, založený na zastoupení fosilního uhlíku 
   v celkovém  množství  uhlíku  (fosilního  +  biogenního). Tento 
   výpočet   musí  být   transparentní,  náležitě   zdokumentovaný 
   a v souladu s pravidly uvedenými v § 13 až 16. 
 
     (6)  Všechny   relevantní  informace  týkající   se  emisních 
faktorů,  včetně  informačních  zdrojů  a  výsledků analýzy paliv, 
vstupního   nebo   výstupního   materiálu,   musí   být   náležitě 
zdokumentovány a příslušná dokumentace musí být uložena pro případ 
kontroly.  
 
                              § 12 
 
            Použití oxidačních a konverzních faktorů 
 
     (1)  Oxidační  nebo  konverzní   faktor  se  použije  v  těch 
případech,  kdy emisní  faktor nezohledňuje  fakt, že  část uhlíku 
zůstává nezoxidována. 
 
     (2) Výpočet se řídí pravidly stanovenými v § 13 až 16. 
 
     (3) Jestliže různá paliva  nebo materiály jsou použity uvnitř 
zařízení a počítají se  technologicky specifické oxidační faktory, 
lze  stanovit  jeden  agregovaný  oxidační  faktor  nebo  přiřadit 
nekompletní  oxidaci pouze  jednomu proudu  paliva nebo  materiálu 
a u ostatních uvažovat hodnotu faktorů rovnu jedné. 
 
     (4)  Všechny  relevantní  informace  týkající  se  oxidačních 
a konverzních  faktorů,  včetně  informačních  zdrojů  a  výsledků 
analýzy  paliv, vstupního  nebo výstupního  materiálu, se náležitě 
zdokumentují a příslušná dokumentace uloží pro případ kontroly.  
 
                              § 13 
 
       Stanovení výhřevnosti a emisních faktorů pro paliva 
 
     (1)   Užití  procedury   určení  technologicky   specifických 
emisních faktorů včetně vzorkovací  procedury pro konkrétní paliva 
se uvádí v popisu postupu podle § 3. 
 
     (2)  Procedury aplikované  na vzorkování  paliva a  na určení 
jeho  výhřevnosti,  obsahu  uhlíku  a  emisního  faktoru,  zejména 
vzorkovací  frekvence,  vzorkovací  procedury,  stanovení spalného 
tepla a výhřevnosti nebo obsahu  uhlíku pro různé typy paliv, jsou 
založeny  na  příslušných  CEN  normách.  Neexistují-li normy CEN, 
použijí  se normy  ISO nebo  národní normy  ČSN. Pokud  neexistují 
žádné  aplikovatelné  normy,  postupy  mohou  být  prováděny podle 
návrhů těchto norem nebo  podle nejlepších dostupných průmyslových 
metodických pokynů. Při odběru vzorků pro danou vsázku se dodržuje 
požadavek reprezentativnosti. 
 
     (3)   Pro   stanovení   emisních   faktorů,   obsahu   uhlíku 
a výhřevnosti  se použijí  laboratoře akreditované  podle normy EN 
ISO 17025. 
 
     (4)   Pro   dosažení    příslušné   přesnosti   technologicky 
specifických emisních faktorů a  přesnosti analytické procedury na 
určení  obsahu  uhlíku  a  výhřevnosti  se  berou  v úvahu faktory 
vzorkovací frekvence,  vzorkovací procedury a  přípravy vzorků při 
dodržování  všeobecně  akceptované  praktiky  pro  reprezentativní 
vzorkování.  Je   třeba  prokázat,  že   stanovený  obsah  uhlíku, 
výhřevnosti  a  emisní  faktory  jsou  dostatečně  reprezentativní 
a nejsou zatíženy systematickou chybou. 
 
     (5)  Stanovené emisní  faktory se  použijí jen  pro ty vsázky 
paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace 
procedur použitých  v příslušné laboratoři  pro stanovení emisního 
faktoru  včetně plného  souboru výsledků  se uschová  a zpřístupní 
osobě, která je držitelem rozhodnutí o autorizaci podle zvláštního 
právního předpisu (dále jen "autorizovaná osoba").3) 
------------------------------------------------------------------ 
3) § 15 odst. 1 písm. e) zákona  č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší 
   a o změně  některých dalších zákonů (zákon  o ochraně ovzduší), 
   ve znění zákona č. 92/2004 Sb.  
 
                              § 14 
 
     Stanovení technologicky-specifických oxidačních faktorů 
 
     (1)    Použití    specifické    procedury    pro    stanovení 
technologicky-specifických  oxidačních  faktorů  včetně vzorkovací 
procedury pro  konkrétní typ paliva  a zařízení se  uvádí v popisu 
postupu podle § 3. 
 
     (2)  Procedury aplikované  na vzorkování  paliva a  na určení 
jeho  technologicky-specifických  oxidačních  faktorů,  zejména na 
stanovení obsahu uhlíku v sazích, popelu a odpadech, jsou založeny 
na příslušných  CEN normách. Neexistují-li  normy CEN, použijí  se 
normy  ISO nebo  národní normy  ČSN. Při  odběru vzorků  pro danou 
vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti. 
 
     (3)   Pro   stanovení   emisních   faktorů,   obsahu   uhlíku 
a výhřevnosti  se použijí  laboratoře akreditované  podle normy EN 
ISO 17025. 
 
     (4) Kromě  vlastního stanovení oxidačních  faktorů pro vsázky 
paliv   se    dodržují   všeobecně   akceptované    praktiky   pro 
reprezentativní vzorkování a vyloučí se odvozené oxidační faktory, 
které   nejsou   dostatečně   reprezentativní   a   jsou  zatíženy 
systematickou chybou. 
 
     (5) Stanovené  oxidační faktory se použijí  jen pro ty vsázky 
paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace 
procedur použitých  v příslušné laboratoři  pro stanovení emisního 
faktoru  včetně plného  souboru výsledků  se uschová  a zpřístupní 
autorizované osobě.  
 
                              § 15 
 
               Stanovení emisních faktorů pro jiné 
             než spalovací procesy a údajů o složení 
 
     (1)    Použití    specifické    procedury    pro    stanovení 
technologicky-specifických   emisních   faktorů   včetně   postupu 
vzorkování se uvádí v popisu postupu podle § 3. 
 
     (2) Procedury aplikované na vzorkování a na stanovení složení 
příslušného materiálu  nebo proces odvození  emisního faktoru jsou 
založeny  na  příslušných  CEN  normách.  Neexistují-li normy CEN, 
použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Při odběru vzorků pro 
danou vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti. 
 
     (3)   Pro   stanovení   emisních   faktorů,   obsahu   uhlíku 
a výhřevnosti  se použijí  laboratoře akreditované  podle normy EN 
ISO 17025. 
 
     (4)  Kromě vlastního  stanovení složení  materiálu a emisních 
faktorů pro  dávkovaný materiál se  dodržují všeobecně akceptované 
praktiky  pro reprezentativní  vzorkování a  vyloučí se  stanovené 
složení nebo emisní faktor,  který není dostatečně reprezentativní 
a je zatížen systematickou chybou. 
 
     (5)  Stanovené emisní  faktory se  použijí jen  pro ty vsázky 
materiálu,   které  byly   shledány  jako   reprezentativní.  Plná 
dokumentace   procedur  použitých   v  příslušné   laboratoři  pro 
stanovení  složení  nebo  emisního  faktoru  včetně plného souboru 
výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.  
 
                              § 16 
 
                    Stanovení podílu biomasy 
 
     (1) Použití specifické procedury pro stanovení podílu biomasy 
v konkrétních palivech se uvádí v popisu postupu podle § 3. 
 
     (2) Procedury aplikované na  vzorkování paliva a na stanovení 
podílu  biomasy v  něm jsou  založeny na  příslušných CEN normách. 
Neexistují-li normy  CEN, použijí se normy  ISO nebo národní normy 
ČSN. Metody aplikovatelné na stanovení  zlomku biomasy v palivu se 
mohou pohybovat v širokém  rozsahu od manuálního roztřídění složek 
směsných materiálů přes  diferenční metody stanovující výhřevnosti 
binárních směsí  a jejich čistých složek  až k isotopickým metodám 
založených  na  analýze  uhlíku  14.  Při  odběru vzorků pro danou 
vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti. 
 
     (3)   Pro   stanovení   emisních   faktorů,   obsahu   uhlíku 
a výhřevnosti  se použijí  laboratoře akreditované  podle normy EN 
ISO 17025. 
 
     (4)  Pro stanovení  podílu biomasy  se použijí  jen ty vsázky 
materiálu, které byly shledány  jako reprezentativní, aby výsledky 
nebyly  zatíženy systematickou  chybou. Plná  dokumentace procedur 
použitých  v  příslušné  laboratoři  pro  stanovení  složení  nebo 
emisního  faktoru  včetně  plného   souboru  výsledků  se  uschová 
a zpřístupní autorizované osobě. 
 
     (5)  Není-li  stanovení  podílu  biomasy  ve  směsném  palivu 
technicky  proveditelné  nebo   je  zatíženo  neúměrnými  náklady, 
uvažuje se v takových případech podíl biomasy jako nulový.  
 
                 Nejistota při zjišťování emisí 
 
                              § 17 
 
                      Vyhodnocení nejistoty 
 
     (1)  Nejistotu  při  zjišťování  emisí  je  nutno  omezit  na 
minimum.  Maximální přípustná  nejistota se  vyjadřuje na  základě 
intervalu  spolehlivosti, odpovídajícího  hladině pravděpodobnosti 
95 %. 
 
     (2)  Typické hodnoty  nejistot  při  stanovení emisí  CO2 při 
činnostech  nebo  dílčích   zdrojích  rozdílné  emisní  mohutnosti 
E uvádí tabulka v příloze č. 5 k této vyhlášce.  
 
                              § 18 
 
                      Nejistoty při výpočtu 
 
     (1)  V  případě  použití  postupu  založeného  na  výpočtu se 
navrhne  v popisu  postupu podle  § 3  kombinace úrovní  přesnosti 
zahrnujících  nejistotu pro  každý  zdroj  daného zařízení  a tato 
kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny 
činnosti  a příslušné  toky paliv  a materiálu.  Uvádění kombinací 
úrovní přesnosti v emisní  zprávě je dostatečným výkazem nejistoty 
vykázaných emisí. 
 
     (2)  Přípustná  nejistota  určená  pro  měřicí  zařízení  pří 
úrovňovém systému  musí zahrnovat specifikovanou  nejistotu daného 
měřicího  zařízení,  nejistotu  spojenou  s  kalibrací a dodatečné 
nejistoty vyplývající  z toho, jak  náležitě je přístroj  používán 
v praxi. Uváděná  hraniční čísla v  úrovňovém systému se  vztahují 
k nejistotě  připadající  na  výslednou  hodnotu  pro  celé období 
zjišťování a vykazování. 
 
     (3) Zbylé nejistoty v emisních  datech i v emisním hlášení se 
kontrolují  a  redukují  pomocí  standardních  kontrolních postupů 
zajišťujících  kvalitu  dat.  V  průběhu  ověřovacího  procesu  se 
kontroluje,  zda  je   odsouhlasený  zjišťovací  postup  aplikován 
náležitě,  a  dále  se   vyhodnocuje  kvalita  procesu  podchycení 
a redukce   přetrvávajících   nejistot   prostřednictvím   správné 
aplikace  standardních kontrolních  postupů zajišťujících  kvalitu 
dat.  
 
                              § 19 
 
                      Nejistoty při měření 
 
     (1) V  případě uvedeném v  § 5 odst.  1 se předkládá  analýza 
nejistot založená na nejistotách majících původ v 
a) kontinuálním  měření koncentrací  - charakteristická  nejistota 
   daného  měřicího  zařízení,   nejistota  spojená  s  kalibrací, 
   dodatečná  nejistota  spojená  s  tím,  jak  je měřicí zařízení 
   užíváno v praxi, 
b) měření hmotnostního nebo objemového průtoku výstupního toku při 
   kontinuálním emisním zjišťování  nebo pro provedení ověřovacího 
   výpočtu - charakteristická  nejistota daného měřicího zařízení, 
   nejistota  spojená  s  kalibrací,  dodatečná  nejistota spojená 
   s tím, jak je měřicí zařízení užíváno v praxi, 
c) aplikaci dané výpočetní metody při určení výhřevností, emisních 
   a oxidačních faktorů nebo určení  údajů o složení pro provedení 
   ověřovacího  výpočtu   a  používání  daného   postupu  v  praxi 
   (dodatečná nejistota). 
 
     (2)  Kvantifikace   nejistoty,  která  vyplývá   z  počáteční 
důkladné   analýzy  nejistoty,   se  uvede   v  emisním   hlášení. 
Kvantifikace  této  nejistoty  v  emisním  hlášení  je dostatečným 
výkazem nejistoty vykázaných emisí. 
 
     (3) Zbylé nejistoty v emisních  datech i v emisním hlášení se 
kontrolují  a  redukují  pomocí  standardních  kontrolních postupů 
zajišťujících  kvalitu  dat.  V  průběhu  ověřovacího  procesu  se 
kontroluje,  zda  je   odsouhlasený  zjišťovací  postup  aplikován 
náležitě,  a  dále  se   vyhodnocuje  kvalita  procesu  podchycení 
a redukce   přetrvávajících   nejistot   prostřednictvím   správné 
aplikace  standardních kontrolních  postupů zajišťujících  kvalitu 
dat.  
 
           Vykazování výsledků a uchovávání informací 
 
                              § 20 
 
                 Vykazování výsledků zjišťování 
 
     (1) Pro vykazování kvantitativních  údajů se použije formulář 
pro  vykazování výsledků  zjišťování emisí,  jehož vzor  je uveden 
v příloze č.  6 k této  vyhlášce. Emisní hlášení  musí být ověřeno 
podle § 7 odst. 2 zákona. 
 
     (2) Součástí emisního hlášení jsou 
a) údaje identifikující zařízení podle § 5 odst. 3 písm. c) zákona 
   a identifikační číslo emisního povolení, 
b) emisní  součty, zvolený  postup (měření  nebo výpočet), zvolená 
   úroveň  přesnosti,  aktivitní  údaje  (pro  spalování  musí být 
   uvedeno jak  množství, tak i energetický  obsah paliva), emisní 
   faktory  (u spalování  se  uvádějí  emisní faktory  vztažené na 
   jednotku energie  obsažené v palivu) a  oxidační nebo konverzní 
   faktory (bezrozměrný zlomek nepřesahující jedničku) pro všechny 
   zdroje.  V  případě  aplikace  hmotnostní  bilance  se  nahlásí 
   hmotnostní  toky,  uhlíkový  a   energetický  obsah  pro  každý 
   palivový  nebo  materiálový  proud,  a  to  vstupní i výstupní, 
   včetně zahrnutí jejich zásob, 
c) dočasné nebo  trvalé změny úrovní přesnosti,  důvody pro jejich 
   změny, počáteční datum a konečné datum pro dočasné změny, 
d) jakékoliv  další   změny  prováděné  v   daném  zařízení  během 
   monitorovacího  a  vykazovacího  období,  které  by  mohly  být 
   významné z hlediska vykazování emisí. 
 
     (3)  Informace  podle  odstavce  2   písm.  c)  a  d),  jakož 
i doplňkové  informace  týkající  se  písmene  b)  se  začlení  do 
výročního  emisního  hlášení  jako  běžný  text,  nikoliv ve formě 
tabulek. 
 
     (4)  Zvlášť se  vykazují  položky,  které se  nezapočítají do 
celkového součtu emisí. Jedná se o 
a) množství  spalované  biomasy  [TJ]  nebo  použité  v  procesech 
   [t nebo m3], 
b) množství  CO2 [t  CO2] z  biomasy, kde  se emise  CO2 stanovují 
   měřením, 
c) množství  CO2  přemístěné  ze  zařízení  [tCO2],  jakož i udání 
   sloučeniny, v níž byl CO2 přemístěn. 
 
     (5) Paliva  a odpovídající emise  se vykáží podle  přílohy č. 
3 k  této vyhlášce.  Dále se   vykáží různé  druhy odpadů  a emisí 
pocházejících   z  jejich   použití  jako   paliv  nebo  vstupního 
materiálu.4) 
 
     (6)  Emise  pocházející  z  různých  zdrojů  jednoho zařízení 
patřící  ke stejnému  typu činnosti  podle přílohy  č. 1  k zákonu 
mohou být nahlášeny souhrnně a přiřazeny k této činnosti. 
 
     (7) Emise se vykazují  zaokrouhleně na tunu. Aktivitní údaje, 
emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory se zaokrouhlí tak, 
aby zahrnovaly pouze  významné číslice jak pro výpočet,  tak i pro 
vykazování. 
 
     (8)  Každá činnost  uvedená v  příloze č.  1 zákona  vykonaná 
v zařízení  musí  být  označena  oběma  kódy  uvedenými  v příloze 
č. 7 k této vyhlášce. 
 
     (9) Emisní hlášení  podle § 7 odst. 1  zákona je zveřejňováno 
podle zvláštního právního předpisu.5) 
------------------------------------------------------------------ 
4) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, "Evropský seznam odpadů". 
5) Zákon  č.  123/1998  Sb.,  o  právu  na  informace  o  životním 
   prostředí, ve znění pozdějších předpisů.  
 
                              § 21 
 
                      Uchovávání informací 
 
     (1) Informace  o zjištěném množství  emisí skleníkových plynů 
z daného  zařízení  se  uchovávají  alespoň  10  let od předložení 
emisního hlášení  podle § 7  odst. 1 zákona.  Uchovávaná data musí 
být  takového   rozsahu,  aby  bylo   umožněno  provedení  ověření 
výročního emisního hlášení předloženého provozovatelem zařízení. 
 
     (2) Pro zjišťování pomocí výpočtu se uchovají tyto informace 
a) seznam všech monitorovaných zdrojů, 
b) aktivitní údaje  použité pro jakýkoliv výpočet  emisí pro každý 
   zdroj skleníkových plynů, rozčleněné podle typu na paliva emisí 
   ze spalování a materiály u procesních emisí, 
c) dokumenty odůvodňující  výběr zjišťovacího postupu  a dokumenty 
   odůvodňující  dočasné nebo  trvalejší změny  postupu zjišťování 
   a výběr  úrovně   přesnosti  potvrzený  v   povolení  k  emisím 
   skleníkových plynů podle § 5 zákona, 
d) dokumentace    postupu   zjišťování    a   výsledky    odvození 
   technologicky  specifických  emisních   faktorů  a  relativního 
   zastoupení    biomasy   pro    konkrétní   paliva,   oxidačních 
   a konverzních faktorů, 
e) dokumentace  procesu  sběru   aktivitních  údajů  pro  zařízení 
   a jejich zdroje, 
f) aktivitní  údaje,   emise,  oxidační  nebo   konverzní  faktory 
   předložené   Ministerstvu  životního   prostředí  pro   národní 
   alokační plán  za roky předcházející  období, které je  pokryté 
   systémem emisního obchodování, 
g) dokumentace odpovědností ve spojitosti s emisním zjišťováním, 
h) výroční emisní hlášení, 
i) jakékoliv  další  informace,  které  byly  identifikovány  jako 
   nezbytné pro verifikaci výročního emisního hlášení. 
 
     (3)  Pro zjišťování  pomocí kontinuálního  emisního měření se 
uchovají tyto informace 
a) dokumenty odůvodňující volbu měření jakožto postupu zjišťování, 
b) data použitá pro analýzu  nejistot pro každý zdroj skleníkových 
   plynů,  rozčleněných na  procesní  emise  a emise  ze spalování 
   paliv, 
c) detailní  technický popis  systému kontinuálního  měření včetně 
   dokumentace změn v průběhu času a zápisy o provedených testech, 
   poruchách, kalibraci, servisu a údržbě, 
d) dokumentace o provedených změnách měřicího systému.  
 
               Kontrolní mechanismy při zjišťování 
                       a vykazování emisí 
 
                              § 22 
 
      Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat 
 
     (1) Pro  zjišťování a vykazování emisí  skleníkových plynů se 
používá  efektivní systém  zpracovávání a  kontroly dat.  Je třeba 
zajistit,  aby byly  všechny informace  vyjmenované v  § 21  odst. 
2 a   3   náležitě    zaznamenány,   kontrolovány   a   připraveny 
k nezávislému ověření. 
 
     (2)  Požadovaná  kvalita   standardních  kontrolních  postupů 
zajišťujících kvalitu dat se řídí systémem řízení podniku a auditu 
z hlediska  životního prostředí  nebo jiných  systémů na zacházení 
s environmentálními daty a jejich správou, včetně ISO 14001:1996. 
 
     (3)  Standardní  kontrolní  postupy  zajišťující  kvalitu dat 
zahrnují vždy 
a) identifikaci zdrojů skleníkových plynů podle zákona, 
b) posloupnost    a   vzájemné    ovlivnění   procesů   zjišťování 
   a vykazování, 
c) odpovědnostní vztahy, 
d) metody výpočtu nebo měření, které byly užity, 
e) použité měřicí zařízení, bylo-li použito, 
f) vykazování a záznamy, 
g) vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému, 
h) opravné a preventivní činnosti. 
 
     (4)  Transparentnost  a   kontrola  zjišťování  a  vykazování 
výsledků se provádí v souladu  s požadavky na standardní kontrolní 
postupy zajišťující kvalitu dat.  
 
                              § 23 
 
                   Měřicí techniky a zařízení 
 
     (1) Zařízení pro měření emisí se zkalibruje, adjustuje, ověří 
a testuje    pomocí     příslušných    standardů    porovnatelných 
s mezinárodními   standardy   před    prvním   použitím   a   dále 
v pravidelných  intervalech.  Zjistí-li   se,  že  přístroj  zcela 
neodpovídá  stanoveným  požadavkům,  vyhodnotí  se  a zdokumentuje 
správnost  předchozích  výsledků  měření  a  okamžitě  se  přijmou 
potřebná nápravná opatření. Záznamy a výsledky kalibrace a dalších 
testů se uschovají. 
 
     (2) Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené 
v normách   EN  14181   a  EN   ISO  14956:2002.   Je-li  měřením, 
vyhodnocováním  dat  a  vykazováním  výsledků  pověřena  nezávislá 
a akreditovaná testovací  laboratoř, musí tato  laboratoř splňovat 
pokyny obsažené v normě EN ISO 17025:2000.  
 
                              § 24 
 
                           Správa dat 
 
     (1)    Při   použití    standardních   kontrolních    postupů 
zajišťujících kvalitu dat je  nutno zabránit opominutí, deformacím 
nebo  chybám  při  zacházení  s  daty  a  jejich  správou.  Způsob 
provedení  těchto  mechanismů  musí   být  navržen  s  ohledem  na 
komplexnost  datového  souboru.  O  použití  mechanismů  se  učiní 
záznam, který slouží jako podklad při ověřování. 
 
     (2)  Jednoduché  a  efektivní  standardní  kontrolní  postupy 
zajišťující  kvalitu  dat  musí   vycházet  z  porovnání  výsledků 
zjišťování při použití vertikálních či horizontálních přístupů. 
 
     (3)  Vertikálním přístupem  se rozumí  porovnání emisních dat 
zjišťovaných v  daném zařízení v různých  letech, pokud se rozdíly 
mezi jednotlivými roky nedají vysvětlit 
a) změnami v povaze prováděných činností, 
b) změnami týkajícími se množství  použitých paliv nebo materiálů, 
   nebo 
c) změnami  týkajícími se  provozních charakteristik  procesů, při 
   nichž dochází k emisím. 
 
     (4)  Horizontální  přístup   spočívá  v  porovnávání  různých 
způsobů sběru relevantních dat, vždy se jedná o 
a) porovnání  dat  o  spotřebě   paliv  nebo  vstupních  materiálů 
   v daných  zdrojích  s  údaji  o  nákupu  těchto  paliv  a údaji 
   o změnách zásob, 
b) porovnání dat o celkové spotřebě paliv nebo vstupních materiálů 
   s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob, 
c) porovnání emisních faktorů, které byly stanoveny provozovatelem 
   zařízení nebo prodejcem paliva,  s národními nebo mezinárodními 
   referenčními hodnotami pro porovnatelná paliva, 
d) porovnání emisních faktorů získaných  na základě analýzy paliva 
   s národními  nebo  mezinárodními   referenčními  hodnotami  pro 
   porovnatelná paliva, 
e) porovnání naměřených a vypočtených hodnot.  
 
                            Ověřování 
 
                              § 25 
 
     (1)  Při   ověřování  emisního  hlášení   autorizovaná  osoba 
posuzuje, zda aplikovaný zjišťovací  postup souhlasí se schváleným 
popisem  zjišťovacího postupu  a zda  výsledky zjišťování obsažené 
v emisním  hlášení jsou  prosty nedostatků,  deformací nebo  chyb, 
které by vedly ke zkreslení nahlášených informací. 
 
     (2) V rámci ověřovacího procesu autorizovaná osoba vždy 
a) seznámí se se všemi  činnostmi realizovanými v zařízení, zdroji 
   emisí  v  tomto  zařízení,   měřicími  přístroji  použitými  ke 
   zjišťování  nebo  měření  aktivitních  údajů, způsobem odvození 
   a aplikace emisních  faktorů, oxidačních a  konverzních faktorů 
   a prostředím, ve kterém je zařízení provozováno, 
b) seznámí  se  se  systémem  zacházení  s  daty a jejich správou, 
   kterou  provádí provozovatel  zařízení s  ohledem na zjišťování 
   a vykazování;  opatří  si,  analyzuje  a  ověří  data  obsažená 
   v tomto systému, 
c) vychází z  akceptovatelné úrovně přesnosti  ověřovacího procesu 
   v kontextu  s  povahou  a  komplexností  činností realizovaných 
   v zařízení a zdrojích emisí, 
d) zjišťuje  stupeň rizika,  zda u  daného emisního  hlášení mohlo 
   dojít  ke  zkreslení  vykázaných  údajů,  přičemž  bere v úvahu 
   jakýkoliv  nedostatek,  deformaci  nebo  chybu, zejména sleduje 
   možnou  netransparentnost způsobu  správy dat  a vychýlené nebo 
   nekonzistentní hodnoty, 
e) sestaví  plán  ověřování,  který  koresponduje  s těmito riziky 
   a s rozsahem a komplexností činností a zdrojů v daném zařízení, 
   a definuje jej  výběrovými metodami užitými  s ohledem na  toto 
   zařízení, 
f) uskuteční tento  plán ověřování údajů v  souladu s definovanými 
   výběrovými  metodami a  zajištěním všech  dodatečných faktů, na 
   kterých autorizovaná osoba založí své závěry, 
g) prověří  náležitou   aplikaci  postupu  zjišťování,   která  je 
   deklarována  v povolení  k  emisím  skleníkových plynů  a která 
   deklaruje stupeň přesnosti zjišťování pomocí příslušných úrovní 
   přesnosti, 
h) vyžádá si v případě potřeby od provozovatele zařízení chybějící 
   data  nebo  doplnění  chybějící  části  dokumentace, vysvětlení 
   odchylky v  emisních datech nebo  revizi výpočtů před  tím, než 
   bude učiněn definitivní závěr o ověřování, 
i) prověří, zda  standardní kontrolní postupy  zajišťující kvalitu 
   dat byly použity v souladu s touto vyhláškou, 
j) přesvědčí se,  zda zjištěné informace  nenasvědčují předchozímu 
   zkreslování výsledků. 
 
     (3)  V  závěru  ověřovacího  procesu  autorizovaná osoba vydá 
provozovateli  zařízení  doklad  o  výsledku  ověření emisí, který 
provozovatel zařízení předloží podle § 7 odst. 3 zákona.  
 
                            Účinnost 
 
                              § 26 
 
     Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. 
 
                            Ministr: 
                      RNDr. Ambrozek v. r.  
 


Text ke stažení ve formátu PDF (včetně příloh)

 

Datum uveřejnění: 30. prosince 2004 Poslední změna: 2. ledna 2005 Počet shlédnutí: 4471



 
© 2001-2009, CZ Biom  -  České sdružení pro biomasu,  Opletalova 7/918, 111 44 Praha 1,   Tel.: 604 856 036,   E-mail: sekretariat@biom.cz
Webhosting/ webdesign / publikační systém TOOLKIT - Econnect
Treti ruka energieplus Česká peleta Ekologie, pasivní domy, solární energie, alternativní zdroje, zelené bydlení EnviWeb - portál pro ochranu a tvorbu životního prostředí Lesnicko-dřevařský www server Internetové energetické konzultační a poradenské středisko Portál Energetika Ekolist po drátě