696/2004 Sb.
Vyhláška, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skledníkových plynů
696/2004 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 21. prosince 2004,
kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování
a ověřování množství emisí skleníkových plynů
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. c)
zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na
emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, (dále jen
"zákon"):
§ 1
Předmět úpravy
Touto vyhláškou se v souladu s právem Evropských
společenství1) stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování
vykázaného množství emisí skleníkových plynů ze zařízení podle
§ 7 zákona, a to emisí z běžného provozu, z nepravidelných
událostí, zejména nabíhání, odstavování a havarijních situací, ke
kterým došlo v průběhu období zjišťování a vykazování. V případě
zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení této vyhlášky
vztahují na ta zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena
alespoň u jedné z činností podle přílohy č. 1 k zákonu.
------------------------------------------------------------------
1) Rozhodnutí Komise 2004/156/ES ze dne 29. ledna 2004, kterým se
ustavují základní pravidla pro zjišťování a vykazování emisí
skleníkových plynů podle směrnice 2003/87/ES Evropského
Parlamentu a Rady.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky
a) vsázkou - se rozumí množství paliva nebo materiálu odpovídající
jedné nakládce, která je kontinuálně dodávána po určitý časový
úsek,
b) biomasou - se rozumí pro zjišťování, vykazování a ověřování
emisí skleníkových plynů nefosilní organický materiál
biologického původu (rostliny, zvířata, mikroorganismy),
produkty a odpad ze zemědělství nebo lesnictví, nefosilní látky
biologického původu tvořící průmyslový nebo komunální odpad
a dále plyny a kapaliny získané rozkladem nefosilního
organického materiálu biologického původu,
c) podílem biomasy - se rozumí hmotnostní podíl uhlíku
biologického původu vztažený na hmotnost celkového uhlíku
(biologického i fosilního původu) ve směsném palivu,
d) palivem z biomasy - se rozumí pro zjišťování, vykazování
a ověřování emisí skleníkových plynů biomasa spalovaná
k energetickým účelům,
e) emisemi ze spalování - se rozumí emise pocházející
z exotermické reakce paliva s kyslíkem,
f) emisí z procesů - se rozumí emise jiná než ze spalování, ke
které dochází v důsledku reakcí mezi chemickými látkami nebo
jejich transformací, včetně chemické nebo elektrolytické
redukce rud kovů, tepelným rozkladem nebo tvorbou látek pro
použití jako produktu nebo suroviny,
g) úrovní přesnosti - se rozumí stupeň přesnosti při stanovení
aktivitních údajů, emisních faktorů a oxidačních nebo
konverzních faktorů,
h) postupem zjišťování - se rozumí postup stanovení emisí přímým
měřením nebo výpočtem, jakož i výběrem úrovně přesnosti,
i) obdobím vykazování - se rozumí období kalendářního roku, v němž
jsou emise zjišťovány a vykazovány,
j) emisním hlášením - se rozumí výkaz o množství emisí
skleníkových plynů,
k) aktivitním údajem - se rozumí informace o materiálových tocích,
spotřebě paliva, vstupní surovině nebo výstupním produktu,
vyjádřené buď jako energetický obsah [TJ] stanovený pomocí
výhřevnosti v případě paliva nebo jako materiálový vstup nebo
výstup [t nebo m3] v ostatních případech,
l) emisním faktorem - se rozumí faktory vycházející z obsahu
uhlíku v palivech nebo vstupním materiálu, vyjádřené v tCO2/TJ
v případě spalovacích emisí a v tCO2/t nebo tCO2/m3 v případě
emisí z procesů,
m) zdrojem - se rozumí konkrétní proces nebo konkrétní místo, kde
dochází v daném zařízení k emisi skleníkových plynů.
Zjišťování emisí
§ 3
Způsob zjišťování
(1) Emise lze zjišťovat postupem založeným na výpočtu (dále
jen "výpočet") nebo postupem založeným na měření (dále jen
"měření") nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí
z různých dílčích zdrojů spadajících pod jedno zařízení. Při tomto
kombinovaném stanovení je nutno zajistit, aby nedošlo k vynechání
nebo ke dvojímu započítání emisí. Navržený postup a jeho podrobný
popis je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů
podle § 4 zákona. Měření lze navrhnout pouze v případě splnění
podmínek uvedených v § 5 odst. 1.
(2) Popis postupu zjišťování pro dané zařízení obsahuje
a) přesné vymezení zařízení a činností v něm vykonávaných,
u kterých budou monitorovány emise,
b) přehled o odpovědnostních vztazích za zjišťování a vykazování
uvnitř zařízení,
c) seznam jednotlivých (dílčích) zdrojů a relevantních paliv
a látkových toků, které budou zjišťovány,
d) soupis úrovní přesnosti (§ 9) aplikovaných pro aktivitní údaje,
emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory pro každý
z dílčích zdrojů, druh paliva, případně vyráběný produkt nebo
jeho výchozí surovinu,
e) popis typu, specifikace a přesné umístění měřicích zařízení
použitých pro každý dílčí zdroj, použité palivo nebo materiál,
f) popis přístupu použitého pro vzorkování paliva nebo materiálu
pro stanovení výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů
a podílu biomasy v palivu pro každý dílčí zdroj, palivo nebo
materiál,
g) popis zamýšlených analytických postupů pro stanovení
výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů a podílu biomasy
v palivu pro každý dílčí zdroj, palivo nebo materiál,
h) popis kontinuálního systému měření emisí, bude-li použit pro
zjišťování dílčího zdroje, tedy místa měření, frekvence měření,
použitého přístroje, kalibrační procedury, sběru dat
a odpovídající kontroly kvality dat,
i) popis standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu
dat,
j) informace o příslušném propojení s aktivitami vykonávanými
v rámci řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí,
pokud jsou tyto aktivity vykonávány.
§ 4
Změna postupu zjišťování
Za změnu postupu vyžadující změnu podmínek povolení podle
§ 6 zákona se považuje
a) změna dosažitelnosti dat ve prospěch větší přesnosti stanovení
emisí,
b) vznik dosud neexistující emise,
c) objevení chyby ve stávající metodice zjišťování.
§ 5
Měření
(1) Měření emisí kontinuálními měřicími systémy pro každý
dílčí zdroj lze navrhnout za použití normované a celoevropsky
akceptované metody (normy CEN, ISO, ČSN), pokud je zároveň
předložena analýza nejistot podle § 19 odst. 1 a pokud je
doloženo, že
a) měření spolehlivě poskytuje přesnější výsledky než výpočet
aplikující kombinaci nejvyšších úrovní přesnosti,
b) srovnání měření a výpočtu je založeno na identickém seznamu
zdrojů a emisí.
(2) Pro každé období vykazování se potvrdí shoda naměřených
hodnot s hodnotami vypočtenými podle této vyhlášky. Pro
potvrzovací výpočet se použije ta úroveň přesnosti výpočtu, která
je pro daný typ zdroje touto vyhláškou požadována.
(3) Pro stanovení koncentrací CO2 i pro stanovení objemového
průtoku spalin nebo jiného vstupního plynu se použijí jen
normalizované měřicí postupy v pořadí CEN, ISO, ČSN.
(4) U měřicího zařízení je třeba pravidelně prověřovat jeho
funkčnost a chování včetně
a) časové odezvy,
b) linearity,
c) interference,
d) posunu nulové linie a rozpětí,
e) přesnosti v porovnání s referenční metodou.
(5) Měřené emise CO2 připadající na biomasu se odečtou na
základě výpočtu a vykazují se odděleně jako zvláštní položka.
§ 6
Výpočet
(1) Emise CO2 se vypočtou jako součin aktivitního údaje,
emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru,
nepoužije-li se specifický výpočet uvedený v přílohách č. 8 až 17
k této vyhlášce.
(2) CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam
jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní
surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené
úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka.
Přemístěným CO2 se rozumí zejména
a) čistý CO2 použitý pro karbonizaci nápojů,
b) čistý CO2 použitý jako suchý led,
c) čistý CO2 používaný jako hasicí médium, chladicí médium nebo
pro laboratorní účely,
d) čistý CO2 používaný jako rozpouštědlo v potravinářském
a chemickém průmyslu,
e) CO2 používaný jako surovina v chemickém nebo papírenském
průmyslu,
f) CO2, který je částí paliva exportovaného mimo zařízení.
(3) CO2 zastoupený jako část palivové směsi, která se přivádí
k zařízení, se zahrnuje do emisního faktoru tohoto paliva
a vykazuje se jako emise v tom zařízení, kde je toto palivo
obsahující CO2 spalováno.
(4) Zachycený a uschovaný CO2 se nezahrne do emisí daného
zařízení.
§ 7
Emise ze spalování
(1) V případě emisí ze spalování jsou aktivitní údaje
založené na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje
v termínech energického obsahu v TJ. Emisní faktor se vyjadřuje
v t CO2 na TJ. Během spalování se převážná část uhlíku obsažená
v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat
nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, což se zohlední
oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy
jeho maximální hodnota je rovna jedné. Obsahuje-li emisní faktor
v sobě faktor oxidační, oxidační faktor se již nevyjadřuje. Emise
CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin spotřeby paliva
v TJ, emisního faktoru vyjádřeného v t CO2 na TJ a oxidačního
faktoru.
(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č.
8 k této vyhlášce.
§ 8
Emise z procesů
(1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené
na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách
nebo m3. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn
na CO2 během procesu, je uvažován v konverzním faktoru vyjádřeném
jako zlomek. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na
CO2 je konverzní faktor roven jedné. Je-li konverzní faktor
zahrnut v emisním faktoru, konverzní faktor se již nevyjadřuje.
Množství vstupního materiálu se vyjadřuje buď hmotnostně nebo
objemově. Emise CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin
aktivitního údaje vyjádřeného v tunách nebo metrech krychlových,
emisního faktoru vyjádřeného v t CO2 na tunu nebo na metr
krychlový a konverzního faktoru.
(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v přílohách č.
8 až 17 k této vyhlášce.
§ 9
Úroveň přesnosti
(1) Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou
aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory.
Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost,
v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů
jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny. V případě použití
alternativních postupů označených stejným číslem a různými písmeny
lze provést změnu postupu, pokud se prokáže, že tato změna povede
ke zvýšení přesnosti.
(2) Upřednostněna musí být nejvyšší úroveň přesnosti, a to
pro výpočet ze všech zdrojů daného zařízení a pro všechny proměnné
vyskytující se ve výpočetních vzorcích. Nižší úroveň přesnosti pro
příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít
pouze tehdy, prokáže-li se, že nejvyšší úroveň přesnosti není
technicky proveditelná, nebo že vyžaduje nepřiměřeně vysoké
náklady.
(3) Použití různé úrovně přesnosti pro jednotlivé proměnné je
součástí popisu postupu podle § 3. Nižší úrovně přesnosti
přicházejí v úvahu tam, kde se jedná o méně významné zdroje nebo
méně významné toky paliv. Jako méně významné zdroje se označují
ty, kde emise nepřekračuje 2,5 kt, nebo ty, které se dohromady
nepodílejí na celkové emisi více než z 5 %. Nejnižší úroveň
přesnosti lze použít u nejméně významných zdrojů, jejichž emise
nepřevyšuje 0,5 kt nebo se nepodílejí na celkové emisi více než
z 1 %. Pro paliva z čisté biomasy přicházejí v úvahu postupy
nižších úrovní přesnosti, ledaže by se takto vypočítané emise
odečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření.
(4) Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat
předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná
úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu
stavu. Dočasná změna se bez prodlení nahlásí Ministerstvu
životního prostředí s uvedením důvodů, které k této změně vedly.
(5) Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 se plně
dokumentují. Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení
je nutno minimalizovat s použitím dokumentu používaného při
integrované prevenci.2) Dojde-li ke změně úrovní přesnosti uvnitř
období vykazování, výsledky pro ovlivněné činnosti se započtou
a oznámí v oddělených sekcích emisního hlášení pro obě části
období vykazování, tedy pro období před změnou a pro období po
změně úrovně přesnosti.
(6) Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé
typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č.
1 k této vyhlášce.
------------------------------------------------------------------
2) "Všeobecné zásady zjišťování" z června 2003.
§ 10
Aktivitní údaje
(1) Nelze-li aktivitní údaje potřebné pro výpočet emisí měřit
přímo před vstupem do procesu a jestliže tato vyhláška nestanoví
jinak, stanoví se s ohledem na změny zásob jako vztah
Materiál C = Materiál P + (Materiál S - Materiál E) - Materiál O,
kde
Materiál C je materiál zpracovaný během vykazovaného období
Materiál P je materiál koupený během vykazovaného období
Materiál S je materiál skladovaný na začátku vykazovaného období
Materiál E je materiál skladovaný na konci vykazovaného období
Materiál O je materiál použitý pro ostatní účely (transportovaný
jinam nebo odprodaný).
(2) V případech, kdy to není technicky proveditelné nebo
pokud by to vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům při stanovení
Materiálu S a Materiálu E měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout
na základě dat z předchozího roku a korelace s produkcí za
vykazované období a doložit je podpůrnými a dokumentovanými
výpočty a s příslušnými fonačními výkazy. Stanovení všech
ostatních hodnot majících vliv na výběr úrovně přesnosti se
provádí podle metodických instrukcí uvedených v přílohách č. 8 až
17 k této vyhlášce.
(3) Vodítkem při výběru vhodné úrovně přesnosti pro aktivitní
údaje je informativní tabulka s rozsahem chyby pro různá měřicí
zařízení za ustálených podmínek měření uvedená v příloze č. 2
k této vyhlášce. Tabulka uvádí přehled rozsahů chyb typických
měřicích zařízení pro měření toků paliv nebo materiálu.
§ 11
Použití emisních faktorů
(1) Emisní faktor vztažený na jednotku hmotnosti, tedy
tCO2/t, lze použít i pro případ paliva, pokud se prokáže, že tak
bude dosaženo trvale vyšší přesnosti než při použití emisního
faktoru standardně vztaženého na energii obsaženou v palivu, tedy
tCO2/TJ.
(2) Pro konverzi uhlíku na oxid uhličitý se použije
koeficientu 3,667 [t CO2/ t C], přičemž se uvažují zaokrouhlené
relativní atomové hmotnosti 12 pro uhlík a 16 pro kyslík.
(3) Použití vyšších úrovní přesnosti s většími požadavky na
přesnost lze jen při dodržení pravidel uvedených v § 13 až 16.
(4) Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou
stanoveny v příloze č. 3 k této vyhlášce. Jestliže palivo nepatří
do některé z kategorií paliv uvedených v této příloze, zařadí se
palivo do některé příbuzné kategorie paliv podle odborného odhadu.
(5) Emisním faktorem se rozumí pro
a) biomasu - emisní faktor 0. Biomasa se považuje jako CO2
neutrální, k započítání emisí CO2 pocházejících z biomasy tedy
nedochází. Seznam materiálů považovaných za biomasu je uveden
v příloze č. 4 k této vyhlášce,
b) odpady obsahující fosilní uhlík a používané jako paliva
- emisní faktory nejsou stanoveny, použijí se odvozené hodnoty
podle pravidel uvedených v § 13 až 16,
c) paliva nebo materiály obsahující fosilní nebo nefosilní uhlík
- vážený emisní faktor, založený na zastoupení fosilního uhlíku
v celkovém množství uhlíku (fosilního + biogenního). Tento
výpočet musí být transparentní, náležitě zdokumentovaný
a v souladu s pravidly uvedenými v § 13 až 16.
(6) Všechny relevantní informace týkající se emisních
faktorů, včetně informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv,
vstupního nebo výstupního materiálu, musí být náležitě
zdokumentovány a příslušná dokumentace musí být uložena pro případ
kontroly.
§ 12
Použití oxidačních a konverzních faktorů
(1) Oxidační nebo konverzní faktor se použije v těch
případech, kdy emisní faktor nezohledňuje fakt, že část uhlíku
zůstává nezoxidována.
(2) Výpočet se řídí pravidly stanovenými v § 13 až 16.
(3) Jestliže různá paliva nebo materiály jsou použity uvnitř
zařízení a počítají se technologicky specifické oxidační faktory,
lze stanovit jeden agregovaný oxidační faktor nebo přiřadit
nekompletní oxidaci pouze jednomu proudu paliva nebo materiálu
a u ostatních uvažovat hodnotu faktorů rovnu jedné.
(4) Všechny relevantní informace týkající se oxidačních
a konverzních faktorů, včetně informačních zdrojů a výsledků
analýzy paliv, vstupního nebo výstupního materiálu, se náležitě
zdokumentují a příslušná dokumentace uloží pro případ kontroly.
§ 13
Stanovení výhřevnosti a emisních faktorů pro paliva
(1) Užití procedury určení technologicky specifických
emisních faktorů včetně vzorkovací procedury pro konkrétní paliva
se uvádí v popisu postupu podle § 3.
(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na určení
jeho výhřevnosti, obsahu uhlíku a emisního faktoru, zejména
vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury, stanovení spalného
tepla a výhřevnosti nebo obsahu uhlíku pro různé typy paliv, jsou
založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN,
použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Pokud neexistují
žádné aplikovatelné normy, postupy mohou být prováděny podle
návrhů těchto norem nebo podle nejlepších dostupných průmyslových
metodických pokynů. Při odběru vzorků pro danou vsázku se dodržuje
požadavek reprezentativnosti.
(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku
a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN
ISO 17025.
(4) Pro dosažení příslušné přesnosti technologicky
specifických emisních faktorů a přesnosti analytické procedury na
určení obsahu uhlíku a výhřevnosti se berou v úvahu faktory
vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury a přípravy vzorků při
dodržování všeobecně akceptované praktiky pro reprezentativní
vzorkování. Je třeba prokázat, že stanovený obsah uhlíku,
výhřevnosti a emisní faktory jsou dostatečně reprezentativní
a nejsou zatíženy systematickou chybou.
(5) Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky
paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace
procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení emisního
faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní
osobě, která je držitelem rozhodnutí o autorizaci podle zvláštního
právního předpisu (dále jen "autorizovaná osoba").3)
------------------------------------------------------------------
3) § 15 odst. 1 písm. e) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší
a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší),
ve znění zákona č. 92/2004 Sb.
§ 14
Stanovení technologicky-specifických oxidačních faktorů
(1) Použití specifické procedury pro stanovení
technologicky-specifických oxidačních faktorů včetně vzorkovací
procedury pro konkrétní typ paliva a zařízení se uvádí v popisu
postupu podle § 3.
(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na určení
jeho technologicky-specifických oxidačních faktorů, zejména na
stanovení obsahu uhlíku v sazích, popelu a odpadech, jsou založeny
na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se
normy ISO nebo národní normy ČSN. Při odběru vzorků pro danou
vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.
(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku
a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN
ISO 17025.
(4) Kromě vlastního stanovení oxidačních faktorů pro vsázky
paliv se dodržují všeobecně akceptované praktiky pro
reprezentativní vzorkování a vyloučí se odvozené oxidační faktory,
které nejsou dostatečně reprezentativní a jsou zatíženy
systematickou chybou.
(5) Stanovené oxidační faktory se použijí jen pro ty vsázky
paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace
procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení emisního
faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní
autorizované osobě.
§ 15
Stanovení emisních faktorů pro jiné
než spalovací procesy a údajů o složení
(1) Použití specifické procedury pro stanovení
technologicky-specifických emisních faktorů včetně postupu
vzorkování se uvádí v popisu postupu podle § 3.
(2) Procedury aplikované na vzorkování a na stanovení složení
příslušného materiálu nebo proces odvození emisního faktoru jsou
založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN,
použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Při odběru vzorků pro
danou vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.
(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku
a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN
ISO 17025.
(4) Kromě vlastního stanovení složení materiálu a emisních
faktorů pro dávkovaný materiál se dodržují všeobecně akceptované
praktiky pro reprezentativní vzorkování a vyloučí se stanovené
složení nebo emisní faktor, který není dostatečně reprezentativní
a je zatížen systematickou chybou.
(5) Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky
materiálu, které byly shledány jako reprezentativní. Plná
dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro
stanovení složení nebo emisního faktoru včetně plného souboru
výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.
§ 16
Stanovení podílu biomasy
(1) Použití specifické procedury pro stanovení podílu biomasy
v konkrétních palivech se uvádí v popisu postupu podle § 3.
(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na stanovení
podílu biomasy v něm jsou založeny na příslušných CEN normách.
Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy
ČSN. Metody aplikovatelné na stanovení zlomku biomasy v palivu se
mohou pohybovat v širokém rozsahu od manuálního roztřídění složek
směsných materiálů přes diferenční metody stanovující výhřevnosti
binárních směsí a jejich čistých složek až k isotopickým metodám
založených na analýze uhlíku 14. Při odběru vzorků pro danou
vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.
(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku
a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN
ISO 17025.
(4) Pro stanovení podílu biomasy se použijí jen ty vsázky
materiálu, které byly shledány jako reprezentativní, aby výsledky
nebyly zatíženy systematickou chybou. Plná dokumentace procedur
použitých v příslušné laboratoři pro stanovení složení nebo
emisního faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová
a zpřístupní autorizované osobě.
(5) Není-li stanovení podílu biomasy ve směsném palivu
technicky proveditelné nebo je zatíženo neúměrnými náklady,
uvažuje se v takových případech podíl biomasy jako nulový.
Nejistota při zjišťování emisí
§ 17
Vyhodnocení nejistoty
(1) Nejistotu při zjišťování emisí je nutno omezit na
minimum. Maximální přípustná nejistota se vyjadřuje na základě
intervalu spolehlivosti, odpovídajícího hladině pravděpodobnosti
95 %.
(2) Typické hodnoty nejistot při stanovení emisí CO2 při
činnostech nebo dílčích zdrojích rozdílné emisní mohutnosti
E uvádí tabulka v příloze č. 5 k této vyhlášce.
§ 18
Nejistoty při výpočtu
(1) V případě použití postupu založeného na výpočtu se
navrhne v popisu postupu podle § 3 kombinace úrovní přesnosti
zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato
kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny
činnosti a příslušné toky paliv a materiálu. Uvádění kombinací
úrovní přesnosti v emisní zprávě je dostatečným výkazem nejistoty
vykázaných emisí.
(2) Přípustná nejistota určená pro měřicí zařízení pří
úrovňovém systému musí zahrnovat specifikovanou nejistotu daného
měřicího zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a dodatečné
nejistoty vyplývající z toho, jak náležitě je přístroj používán
v praxi. Uváděná hraniční čísla v úrovňovém systému se vztahují
k nejistotě připadající na výslednou hodnotu pro celé období
zjišťování a vykazování.
(3) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se
kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů
zajišťujících kvalitu dat. V průběhu ověřovacího procesu se
kontroluje, zda je odsouhlasený zjišťovací postup aplikován
náležitě, a dále se vyhodnocuje kvalita procesu podchycení
a redukce přetrvávajících nejistot prostřednictvím správné
aplikace standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu
dat.
§ 19
Nejistoty při měření
(1) V případě uvedeném v § 5 odst. 1 se předkládá analýza
nejistot založená na nejistotách majících původ v
a) kontinuálním měření koncentrací - charakteristická nejistota
daného měřicího zařízení, nejistota spojená s kalibrací,
dodatečná nejistota spojená s tím, jak je měřicí zařízení
užíváno v praxi,
b) měření hmotnostního nebo objemového průtoku výstupního toku při
kontinuálním emisním zjišťování nebo pro provedení ověřovacího
výpočtu - charakteristická nejistota daného měřicího zařízení,
nejistota spojená s kalibrací, dodatečná nejistota spojená
s tím, jak je měřicí zařízení užíváno v praxi,
c) aplikaci dané výpočetní metody při určení výhřevností, emisních
a oxidačních faktorů nebo určení údajů o složení pro provedení
ověřovacího výpočtu a používání daného postupu v praxi
(dodatečná nejistota).
(2) Kvantifikace nejistoty, která vyplývá z počáteční
důkladné analýzy nejistoty, se uvede v emisním hlášení.
Kvantifikace této nejistoty v emisním hlášení je dostatečným
výkazem nejistoty vykázaných emisí.
(3) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se
kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů
zajišťujících kvalitu dat. V průběhu ověřovacího procesu se
kontroluje, zda je odsouhlasený zjišťovací postup aplikován
náležitě, a dále se vyhodnocuje kvalita procesu podchycení
a redukce přetrvávajících nejistot prostřednictvím správné
aplikace standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu
dat.
Vykazování výsledků a uchovávání informací
§ 20
Vykazování výsledků zjišťování
(1) Pro vykazování kvantitativních údajů se použije formulář
pro vykazování výsledků zjišťování emisí, jehož vzor je uveden
v příloze č. 6 k této vyhlášce. Emisní hlášení musí být ověřeno
podle § 7 odst. 2 zákona.
(2) Součástí emisního hlášení jsou
a) údaje identifikující zařízení podle § 5 odst. 3 písm. c) zákona
a identifikační číslo emisního povolení,
b) emisní součty, zvolený postup (měření nebo výpočet), zvolená
úroveň přesnosti, aktivitní údaje (pro spalování musí být
uvedeno jak množství, tak i energetický obsah paliva), emisní
faktory (u spalování se uvádějí emisní faktory vztažené na
jednotku energie obsažené v palivu) a oxidační nebo konverzní
faktory (bezrozměrný zlomek nepřesahující jedničku) pro všechny
zdroje. V případě aplikace hmotnostní bilance se nahlásí
hmotnostní toky, uhlíkový a energetický obsah pro každý
palivový nebo materiálový proud, a to vstupní i výstupní,
včetně zahrnutí jejich zásob,
c) dočasné nebo trvalé změny úrovní přesnosti, důvody pro jejich
změny, počáteční datum a konečné datum pro dočasné změny,
d) jakékoliv další změny prováděné v daném zařízení během
monitorovacího a vykazovacího období, které by mohly být
významné z hlediska vykazování emisí.
(3) Informace podle odstavce 2 písm. c) a d), jakož
i doplňkové informace týkající se písmene b) se začlení do
výročního emisního hlášení jako běžný text, nikoliv ve formě
tabulek.
(4) Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do
celkového součtu emisí. Jedná se o
a) množství spalované biomasy [TJ] nebo použité v procesech
[t nebo m3],
b) množství CO2 [t CO2] z biomasy, kde se emise CO2 stanovují
měřením,
c) množství CO2 přemístěné ze zařízení [tCO2], jakož i udání
sloučeniny, v níž byl CO2 přemístěn.
(5) Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č.
3 k této vyhlášce. Dále se vykáží různé druhy odpadů a emisí
pocházejících z jejich použití jako paliv nebo vstupního
materiálu.4)
(6) Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení
patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. 1 k zákonu
mohou být nahlášeny souhrnně a přiřazeny k této činnosti.
(7) Emise se vykazují zaokrouhleně na tunu. Aktivitní údaje,
emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory se zaokrouhlí tak,
aby zahrnovaly pouze významné číslice jak pro výpočet, tak i pro
vykazování.
(8) Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná
v zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze
č. 7 k této vyhlášce.
(9) Emisní hlášení podle § 7 odst. 1 zákona je zveřejňováno
podle zvláštního právního předpisu.5)
------------------------------------------------------------------
4) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, "Evropský seznam odpadů".
5) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním
prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
§ 21
Uchovávání informací
(1) Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů
z daného zařízení se uchovávají alespoň 10 let od předložení
emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona. Uchovávaná data musí
být takového rozsahu, aby bylo umožněno provedení ověření
výročního emisního hlášení předloženého provozovatelem zařízení.
(2) Pro zjišťování pomocí výpočtu se uchovají tyto informace
a) seznam všech monitorovaných zdrojů,
b) aktivitní údaje použité pro jakýkoliv výpočet emisí pro každý
zdroj skleníkových plynů, rozčleněné podle typu na paliva emisí
ze spalování a materiály u procesních emisí,
c) dokumenty odůvodňující výběr zjišťovacího postupu a dokumenty
odůvodňující dočasné nebo trvalejší změny postupu zjišťování
a výběr úrovně přesnosti potvrzený v povolení k emisím
skleníkových plynů podle § 5 zákona,
d) dokumentace postupu zjišťování a výsledky odvození
technologicky specifických emisních faktorů a relativního
zastoupení biomasy pro konkrétní paliva, oxidačních
a konverzních faktorů,
e) dokumentace procesu sběru aktivitních údajů pro zařízení
a jejich zdroje,
f) aktivitní údaje, emise, oxidační nebo konverzní faktory
předložené Ministerstvu životního prostředí pro národní
alokační plán za roky předcházející období, které je pokryté
systémem emisního obchodování,
g) dokumentace odpovědností ve spojitosti s emisním zjišťováním,
h) výroční emisní hlášení,
i) jakékoliv další informace, které byly identifikovány jako
nezbytné pro verifikaci výročního emisního hlášení.
(3) Pro zjišťování pomocí kontinuálního emisního měření se
uchovají tyto informace
a) dokumenty odůvodňující volbu měření jakožto postupu zjišťování,
b) data použitá pro analýzu nejistot pro každý zdroj skleníkových
plynů, rozčleněných na procesní emise a emise ze spalování
paliv,
c) detailní technický popis systému kontinuálního měření včetně
dokumentace změn v průběhu času a zápisy o provedených testech,
poruchách, kalibraci, servisu a údržbě,
d) dokumentace o provedených změnách měřicího systému.
Kontrolní mechanismy při zjišťování
a vykazování emisí
§ 22
Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat
(1) Pro zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů se
používá efektivní systém zpracovávání a kontroly dat. Je třeba
zajistit, aby byly všechny informace vyjmenované v § 21 odst.
2 a 3 náležitě zaznamenány, kontrolovány a připraveny
k nezávislému ověření.
(2) Požadovaná kvalita standardních kontrolních postupů
zajišťujících kvalitu dat se řídí systémem řízení podniku a auditu
z hlediska životního prostředí nebo jiných systémů na zacházení
s environmentálními daty a jejich správou, včetně ISO 14001:1996.
(3) Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat
zahrnují vždy
a) identifikaci zdrojů skleníkových plynů podle zákona,
b) posloupnost a vzájemné ovlivnění procesů zjišťování
a vykazování,
c) odpovědnostní vztahy,
d) metody výpočtu nebo měření, které byly užity,
e) použité měřicí zařízení, bylo-li použito,
f) vykazování a záznamy,
g) vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému,
h) opravné a preventivní činnosti.
(4) Transparentnost a kontrola zjišťování a vykazování
výsledků se provádí v souladu s požadavky na standardní kontrolní
postupy zajišťující kvalitu dat.
§ 23
Měřicí techniky a zařízení
(1) Zařízení pro měření emisí se zkalibruje, adjustuje, ověří
a testuje pomocí příslušných standardů porovnatelných
s mezinárodními standardy před prvním použitím a dále
v pravidelných intervalech. Zjistí-li se, že přístroj zcela
neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí se a zdokumentuje
správnost předchozích výsledků měření a okamžitě se přijmou
potřebná nápravná opatření. Záznamy a výsledky kalibrace a dalších
testů se uschovají.
(2) Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené
v normách EN 14181 a EN ISO 14956:2002. Je-li měřením,
vyhodnocováním dat a vykazováním výsledků pověřena nezávislá
a akreditovaná testovací laboratoř, musí tato laboratoř splňovat
pokyny obsažené v normě EN ISO 17025:2000.
§ 24
Správa dat
(1) Při použití standardních kontrolních postupů
zajišťujících kvalitu dat je nutno zabránit opominutí, deformacím
nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob
provedení těchto mechanismů musí být navržen s ohledem na
komplexnost datového souboru. O použití mechanismů se učiní
záznam, který slouží jako podklad při ověřování.
(2) Jednoduché a efektivní standardní kontrolní postupy
zajišťující kvalitu dat musí vycházet z porovnání výsledků
zjišťování při použití vertikálních či horizontálních přístupů.
(3) Vertikálním přístupem se rozumí porovnání emisních dat
zjišťovaných v daném zařízení v různých letech, pokud se rozdíly
mezi jednotlivými roky nedají vysvětlit
a) změnami v povaze prováděných činností,
b) změnami týkajícími se množství použitých paliv nebo materiálů,
nebo
c) změnami týkajícími se provozních charakteristik procesů, při
nichž dochází k emisím.
(4) Horizontální přístup spočívá v porovnávání různých
způsobů sběru relevantních dat, vždy se jedná o
a) porovnání dat o spotřebě paliv nebo vstupních materiálů
v daných zdrojích s údaji o nákupu těchto paliv a údaji
o změnách zásob,
b) porovnání dat o celkové spotřebě paliv nebo vstupních materiálů
s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
c) porovnání emisních faktorů, které byly stanoveny provozovatelem
zařízení nebo prodejcem paliva, s národními nebo mezinárodními
referenčními hodnotami pro porovnatelná paliva,
d) porovnání emisních faktorů získaných na základě analýzy paliva
s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro
porovnatelná paliva,
e) porovnání naměřených a vypočtených hodnot.
Ověřování
§ 25
(1) Při ověřování emisního hlášení autorizovaná osoba
posuzuje, zda aplikovaný zjišťovací postup souhlasí se schváleným
popisem zjišťovacího postupu a zda výsledky zjišťování obsažené
v emisním hlášení jsou prosty nedostatků, deformací nebo chyb,
které by vedly ke zkreslení nahlášených informací.
(2) V rámci ověřovacího procesu autorizovaná osoba vždy
a) seznámí se se všemi činnostmi realizovanými v zařízení, zdroji
emisí v tomto zařízení, měřicími přístroji použitými ke
zjišťování nebo měření aktivitních údajů, způsobem odvození
a aplikace emisních faktorů, oxidačních a konverzních faktorů
a prostředím, ve kterém je zařízení provozováno,
b) seznámí se se systémem zacházení s daty a jejich správou,
kterou provádí provozovatel zařízení s ohledem na zjišťování
a vykazování; opatří si, analyzuje a ověří data obsažená
v tomto systému,
c) vychází z akceptovatelné úrovně přesnosti ověřovacího procesu
v kontextu s povahou a komplexností činností realizovaných
v zařízení a zdrojích emisí,
d) zjišťuje stupeň rizika, zda u daného emisního hlášení mohlo
dojít ke zkreslení vykázaných údajů, přičemž bere v úvahu
jakýkoliv nedostatek, deformaci nebo chybu, zejména sleduje
možnou netransparentnost způsobu správy dat a vychýlené nebo
nekonzistentní hodnoty,
e) sestaví plán ověřování, který koresponduje s těmito riziky
a s rozsahem a komplexností činností a zdrojů v daném zařízení,
a definuje jej výběrovými metodami užitými s ohledem na toto
zařízení,
f) uskuteční tento plán ověřování údajů v souladu s definovanými
výběrovými metodami a zajištěním všech dodatečných faktů, na
kterých autorizovaná osoba založí své závěry,
g) prověří náležitou aplikaci postupu zjišťování, která je
deklarována v povolení k emisím skleníkových plynů a která
deklaruje stupeň přesnosti zjišťování pomocí příslušných úrovní
přesnosti,
h) vyžádá si v případě potřeby od provozovatele zařízení chybějící
data nebo doplnění chybějící části dokumentace, vysvětlení
odchylky v emisních datech nebo revizi výpočtů před tím, než
bude učiněn definitivní závěr o ověřování,
i) prověří, zda standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu
dat byly použity v souladu s touto vyhláškou,
j) přesvědčí se, zda zjištěné informace nenasvědčují předchozímu
zkreslování výsledků.
(3) V závěru ověřovacího procesu autorizovaná osoba vydá
provozovateli zařízení doklad o výsledku ověření emisí, který
provozovatel zařízení předloží podle § 7 odst. 3 zákona.
Účinnost
§ 26
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Ministr:
RNDr. Ambrozek v. r.
Text ke stažení ve formátu PDF (včetně příloh)
Datum uveřejnění: 30. prosince 2004 Poslední změna: 2. ledna 2005 Počet shlédnutí: 4641